BITVY A VÁLKY

Vítězná bitva táborů u Poříčí nad Sázavou, jež se odehrála v noci z 19. na 20. května 1420, má své důležité místo v rekonstrukci tažení táborských houfů na pomoc Praze, ohrožené Zikmundem. Není bez významu ani z hlediska vojensko-technického, neboť je dalším svědectvím použití husitských bojových vozů.

Po osudné bitvě bělohorské, kdy byla provedena přísná a krutá exekuce na stavu šlechtickém byl uveden selský lid v tuhé poddanství. Nebylo tudíž divu, že se tento stav stával sedlákům nesnesitelný, takže konečně docházelo na mnohých místech k odboji a ke vzpourám. Povstání v roce 1775 se stalo největší akcí nevolníků v českých zemích v období pozdního feudalismu a výrazným mezníkem na cestě sociálně politických přeměn nejen venkova, ale i celé společnosti.

Když v mrazivém ránu 6. března 1645 stanuly na výšinách nad Jankovem proti sobě švédská armáda se lvem ve znaku a císařská armáda (s orlicí na korouhvi), byl vestfálský mír uzavírající třicet let krvavých bojů vzdálen ještě tři dlouhé roky. Před bitvou u Jankova i po ní bylo vybojováno mnoho bitev po celé západní a severní Evropě. Přesto je jankovská bitva povazována za zlomové střetnutí, které definitivně změnilo poměr sil a ve svých důsledcích vedlo k urychlení mírových jednání, jež skončila 24. října 1648 podepsáním smluv o novém mocenském uspořádání v Evropě.