Nedaleko šachty Václav byla po převzetí dolu anglickou společností postavena budova laboratoře s hutí. V přední části se prováděly analýzy vzorků a konečné zpracování amalgámu. V zadním traktu byla dílna a skladiště.
PŘEDNÍ ČÁST LABORATOŘE: ANALÝZY VZORKŮ
Vzhledem k tomu, že zlato v dole bylo většinou pouhým okem neviditelné, bylo nutné dělat velké množství rozborů rudy, podle kterých se řídil postup těžby.
Postup byl následující: Vzorky odebírali v dole na čelbách na pokyn důlního inženýra spolehliví pracovníci – prubíři. Provedl se zásek cca 20 mm široký a 5 mm hluboký přes celý profil chodby. Vzorek se zachytil do kožené brašny, byl opatřen číslem a doručen do laboratoře k analýze. V letech 1904–1930 bylo provedeno více než 100 000 analýz. K analýzám se využívaly malé hliněné kalíšky.
ZADNÍ ČÁST LABORATOŘE: KONEČNÉ ZPRACOVÁNÍ AMALGÁMU
Konečné zpracování amalgámu mělo několik fází. Nejprve se zlatý amalgám přinesený z trezoru vložil do hessenských tyglíků. Naplněné tyglíky (cca 3/4 objemu tyglíku) se vložily do tavící retorty. Retorta se uzavřela a zasadila do retortové pece vytápěné dřevěným uhlím. Při zvýšení teploty se z amalgámu odpařovala rtuť, která ve formě par unikala trubicí, aby pak byla ochlazována a jímána. Proces destilace trval asi 1,5–2 hodiny. V tyglicích zůstalo surové zlato.
V další fázi se surové zlato vložilo do většího grafitového tyglíku, který byl opatřen pokličkou. Grafitové kelímky se vkládaly přímo do větrné pece, která se vytápěla koksem. Po roztavení se tyglík pomocí kleští vyjmul a zlatá tavenina se odlívala do připravených zahřátých forem, které byly před tím vymazány sazemi. Po vychladnutí se zlatá cihla vyklopila z formy a oklepala se struska, která se vracela zpět do procesu zpracování.
Cihly měly rozměr 8 x 16 x 6 cm a vážily kolem 8 kg. Zlato bylo světle žluté a obsahovalo asi 1/3 stříbra. V tavírně se zpracovávala i surovina z louhovny, kdy se rovnou tavila v grafitových kelímcích s přísadou ledku, sody a boraxu.
Laboratoř se používala i po ukončení těžby ve 30., 40. a 50. letech 20. století. Po roce 1956 po ukončení průzkumů byla budova opuštěna a zchátrala. Dnes stojí jen zbytky zdí a komín. Většina zařízení byla odvezena a zlikvidována. V okolí laboratoře ještě dnes nacházíme zbytky použitých tavících tyglíků.