Vítáme Vás na naučné stezce Roudný. Nacházíte se na místě, kde stál ve své době nejvýznamnější důl na zlato ve střední Evropě. Naučná stezka je dlouhá 4,5 km a vede celým areálem bývalého zlatodolu. Pojďte spolu s námi nahlédnout do historie tohoto zajímavého místa.
středověk
Za první písemný doklad svědčící o těžbě na Roudném můžeme pokládat listinu krále Jana Lucemburského z roku 1337. Jedná se o doklad pro Petra z Rožmberka s uvedením výčtu dolů, které mu král dává do zástavy. Těžba v tomto období se patrně soustředila na místa, kde ložisko vystupovalo na povrch a kde se dnes nalézá starý povrchový odkliz, tzv. „Velký obval“.
18. století
Další hmatatelné údaje máme až z 18. respektive 19. století. Jde o záznamy o odvodech zlata do Pražské mincovny. Záznamy jsou z let 1769–1804. V té době důl provozovali vlašimští Auerspergové. V tomto období již probíhala těžba výhradně hlubinným způsobem. Důl byl uzavřen v roce 1804 patrně
pro vyčerpání tehdy dobyvatelných zásob rudy. Za auerspergského dolování práce dosáhly hloubky cca 80 m od ohlubně Václavské šachty a bylo získáno více než 21 kg ryzího zlata.
19. století
Téměř celé 19. století byl Roudný opuštěn až do roku 1896, kdy byla těžba obnovena z nové jámy Jindřiška. Nejprve se těžilo kolem 8 kg surového zlata ročně, pak těžba stoupla až na 45 kg surového zlata ročně. Těžba byla přerušena v roce 1901 po náhlé smrti tehdejšího majitele Mořice Beckera.
20. století
V roce 1903 důl koupila za 600 000 říšských marek anglická společnost, která během roku zmodernizovala vybavení dolu a také byla postavena nová úpravna a správní budovy na jihovýchodní straně kopce. V roce 1904 byla zahájena těžba. Důl zaměstnával cca 400 pracovníků. Těžba kulminovala před 1. světovou válkou v roce 1913, kdy bylo dosaženo výtěžku 325 kg ryzího zlata. Během 1. světové války byli vlastnici jako příslušníci nepřátelské mocnosti odtržení od dění v dole. Také vlivem obecného nedostatku a růstu cen bylo nutné těžit jen nejbohatší partie ložiska a nemohlo se investovat do modernizace. Nepříznivý stav přetrval i po konci války, kdy stagnovala cena zlata a v roce 1922 při poklesu světových cen bylo dokonce nutné provoz na devět měsíců přerušit. Těžba byla obnovena v roce 1923. V roce 1929 získává důl nového vlastníka. I přes četné sliby nový vlastník neuvolnil peníze na modernizaci a hlavně na otvírku nových pater dolu a tak došlo v roce 1930 k zastavení těžby. I přesto, že v následujících letech probíhaly některé průzkumné práce a závod byl připojen na elektrickou rozvodnou síť, nebyla do začátku 2. světové války těžba obnovena. V letech 1904–1930 bylo vytěženo více jak 660 000 t rudy, ze které bylo získáno 5,7 t ryzího zlata.
po roce 1939
V roce 1941 přechází zlatodůl Roudný pod Protektorátní správu kutacích prací v Libouni-Bořkovicích.
Prováděly se práce na štolách Mořic a Barbora, ale především bylo započato s odvodňováním dolu, který se po ukončení těžby zatopil. Postupně bylo prováděno několik průzkumů ložiska. Poslední série průzkumů pak byla realizována ještě v letech 1987–1990. Po politických změnách na začátku 90. let dochází k nárůstu zájmu o ložisko především ze strany zahraničních společností. O průzkum žádaly postupně firmy McHarrison, Fargo Mining a Prisma. Ani jedné však průzkum povolen nebyl a tak je v současnosti ložisko opuštěno, přestože jsou zde významné zbytkové zásoby zlata.