Uhlíř, cihlář, sedlák, kovář a hostinský byli dříve téměř v každé vsi. Dnes jsou mnohá z řemesel zapomenuta. Pojďme si nyní některá z nich připomenout.
Bednáři a bečváři
Bednáři i bečváři byli mistry jednoho řemesla. Bečváři vyráběli hlavně sudy, bečky, okovy a kádě z tvrdého dubového dřeva a obíjeli je železnými obručemi. Bednář naproti tomu vyráběl běžné nádobí, jako byly vany, škopky a štoudve. Ty se dělaly z měkkého dřeva s dřevěnými obručemi.
Bradýři a lazebníci
Bradýři byli středověcí holiči brad, vlasů a vousů, zabývali se také trháním zubů, přikládáním baněk, pouštěním žilou a hojením ran. Bradýř nebo také barbíř či barvíř byl zdravotníkem bez příslušného vzdělání. Vzdělaní lékaři pak byli lazebníci. Původ jejich jména je odvozen od lázní, které vlastnili, a kde omývali, drbali a větévkami ošlehávali návštěvníky. Lázně byly mycí a parní, společné pro muže i ženy. Později lazebníci i uzdravovali. Prováděli také drobné
chirurgické zákroky, a proto bychom je dnes označili za chirurgy.
Cihláři
Snad v každé vesnici bývaly cihelny. Cihláři byli důležitými řemeslníky, kteří vyráběli cihly a střešní tašky. Cihly se vyráběly tak, že se nakopala hlína, ze které se vybraly všechny kameny. Hlína se pak vlhčila a plnila do dřevěných forem. Hotová cihla se vyklopila a nechala den schnout, poté 2 měsíce zrála. Usušené cihly se naskládaly do cihlářské pece a v té se začalo topit. První dny jen trochu, potom pořádně. Když začaly vyšlehávat plameny, pec se zavřela a nechala chladnout. Pak byly cihly hotové.
Dráteníci
V minulosti neměli lidé příliš peněz na nákup nových věcí, třeba nádobí. Proto existovali dráteníci, kteří drátovali kameninové hrnce, aby se nerozbily, ale také opravovali již rozbité nádoby. Mezi jejich další výrobky patřily cedníky, naběračky nebo okraje k talířům a zrcadlům. Dnes známe drátované šperky, ozdoby i velikonoční vajíčka.
Uhlíři
Uhlíři byli výrobci dřevěného uhlí. To se pálilo ze dřeva na milířích a prodávalo se na trzích. Topilo se jím především v hutích, hamrech a v kovárnách. Milíře se stavěly přímo v lese. Nejprve se vytyčil asi 6 – 16 sáhů (1 sáh je 1,8 metru) velký kruh, uprostřed s kolíkem, takzvaným „králem“. Ten se obestavěl poleny dřeva. Milíř se přikryl drny, hlínou a zapálil. Hořel pak 9 až 12 dní a během této doby dřevo ztratilo až 2/3 své hmotnosti.
Kočí, vozkové, formani
Koně a povozy patřili k normálnímu životu ve městech i na vesnicích. Přepravovali lidi i náklad. O koně a přepravu lidí se starali kočí. Také se jim říkalo vozkové. Člověk, který řídil těžký nákladní povoz, se jmenoval forman. Známí jsou třeba pivovarští formani, kteří vozili slad a sudy s pivem, třeba v nedalekém velkopopovickém pivovaru.
Koudelníci
Koudelníci byli obchodníci s koudelí. Koudel jsou vlákna lnu a konopí. Ta se dál spřádala na přeslici a kolovratu. Používala se k pletení lan, pytlů, plachet. Nezpracovanou koudelí se vystýlaly krechty (jámy) na brambory. Dnes ji ještě občas používají instalatéři k těsnění závitů.
Kováři
Kováři vyráběli nářadí a jiné předměty ze železa. Rozžhavené železo, nahřáté v kovářské výhni, položili na kovadlinu a úderem kladiva vytvářeli požadovaný tvar.
Mlynář
Mlynáři patřili dříve k velmi důležitým řemeslníkům. Mleli totiž mouku, jednu z nejdůležitějších surovin. Mlýny byly téměř v každé vesnici, kterou protékal potok, řeka či říčka. Podle toho se také rozlišovali mlynáři velkovodští (na velkém říčním mlýnu), potočníci (na potocích) a tzv. žabaři (na potůčcích a strouhách). Nejprve nebyly mlýny samostatné a patřily klášterům nebo městům, později byly ve vlastnictví samotných mlynářů. Takový mlynář byl velký pán.
Koželuhové
Koželuh byl řemeslník, který zpracovával kůže a kožešiny. Z nich pak sedláři, ševci a řemenáři mohli vyrábět sedla, boty, řemeny a další výrobky. Ještě ve 13. století samostatné koželužské dílny téměř neexistovaly, a tak si tito řemeslníci museli kůže zpracovávat sami.
Švec
Nejznámějšími ševci v Čechách jsou Tomáš Baťa a zdejší rodák Josef Lada. Jméno Tomáše Bati vám určitě napovědělo, že jde o obuvníka, člověka, který vyrábí boty. V dřívějších dobách se vyráběly především z kůže a švec k tomu potřeboval několik věcí: ševcovské kopyto, což je dřevěná forma na tvarování bot; šídlo neboli velkou jehlu k propichování a šití kůže; verpánek, což byla dřevěná stolička; a dratev, speciální obuvnickou nit.
Truhlář
Truhláři vyráběli ze dřeva nejrůznější předměty, stavební výrobky nebo bytové doplňky. Sekeru, pilu, dláto, hoblík, šroubovák, nebozez a další speciální nástroje používali k výrobě skříní, stolů, lavic, židlí, kolíbek, postelí. Víte, kdo to byli stolaři, lavičníci, stoličníci nebo kolebečníci či postelníci? Za výrobou oken, dveří, vrat, rámů obrazů, ale i hudebních nástrojů také stojí truhláři.
Skalníci a lamači
Dříve se kámen lámal ručně, a právě tím se zabývali skalníci a lamači. Do vysekaných otvorů zaráželi dřevěné klíny, které polévali vodou. Klíny pak nabyly na objemu a kámen roztrhly. V zimě stačilo do děr nalít jen vodu, která zmrzla. Skalníci používali třeba oškrlík nebo rubatku.