Na vrcholu Velkého Blaníku jsou dodnes patrny pozůstatky masivních kamenných valů.
Ty jsou hmotným dokladem halštatsko-laténské, tedy v 5. století před naším letopočtem. O lidu halštatské kultury, který na Blaníku msídlil, bohužel nemáme příliš informací. Dosud byl v areálu hradiště prováděn pouze jeden rozsahem nevelký archeologický výzkum ve čtyřicátých letech 20. století z popudu louňovického řídícího učitele Františka Vencoura a několik povrchových sběrů archeologického materiálu, které nám sice pomohly toto pravěké sídliště datovat, ovšem jeho význam, původ a každodenní život jeho obyvatel zůstávají i nadále zahaleny tajemstvím.
Dodnes nezodpovězenou otázkou zůstává existence středověkého hradu na Blaníku, který je doložen k roku 1402 ve Starých letopisech českých, o dva roky později v synodální řeči arcibiskupa Zajíce z Hasenburka, v roce 1420 v husitské kronice Vavřince z Březové a ještě v roce 1548 je zanesen v první, tzv. Klaudyánově, mapě Čech, ovšem zatím se nepodařilo lokalizovat žádné jeho hmotné pozůstatky.
Jak tedy blanický hrad vypadal a kde přesně stál, nevíme. Lze se domnívat, že byl z valné části dřevěný a stál pravděpodobně na vrcholku Velkého Blaníku, kde využil pozůstatků původního halštatskolaténského opevnění. Tomu by nasvědčovaly archeologické nálezy na temeni Velkého Blaníku datované do počátku 15. století.
10. června 1962 byl na Velkém Blaníku nalezen poklad. Jednalo se o 622 kusů stříbrných mincí z Čech, Slezska, Kladska, Rakouska, Švýcarska, Polska, Litvy a Lotyšska, z nichž nejvzácnější je tolar Rudolfa II. vyražený v Jáchymově roku 1606. Poklad zde byl patrně zakopán roku 1611 během vpádu Pasovských do Čech za panování Rudolfa II.