Všechny tyto krajinné prvky mají své nezastupitelné místo. Vytváří totiž pestrou, proměnlivou krajinu, v níž je dostatek úkrytů pro zvířata a různorodá stanoviště pro rostliny a houby.
Les je rozsáhlý souvislý porost stromů jehličnatých a listnatých. Představuje společenství na sobě navzájem závislých rostlin, živočichů a hub. Je nenahraditelnou součástí naší krajiny a našeho života. Lesy čistí vzduch. Stromy jsou schopny zachytit na obrovské ploše listů a jehlic velké množství prachu, pro svůj růst potřebují oxid uhličitý. Každý strom produkuje kyslík, který potřebujeme k dýchání. Zadržují srážkovou vodu a pomalu ji uvolňují. Chrání půdu proti erozi. Pomáhají lidem obnovovat fyzické i duševní síly. Vedle
těchto ochranných funkcí lesa můžeme jmenovat funkce kulturně naučné, které jsou zaměřeny na oblast výchovnou, přírodoochrannou a vědeckou. Významná je také produkční funkce lesa. Lesy jsou zdrojem dřeva – obnovitelné, ekologicky šetrné suroviny. Stromy však rostou dlouho, proto je musíme chránit. Za každý poražený strom je třeba vysadit nový. Lesy nám dávají také houby, maliny, ostružiny, borůvky, brusinky a také zvěř. To je hospodářská funkce lesa. Háj, to je malý listnatý lesík. Najdeme zde jasan, dub, javor, břízu, lípu, buk a habr. Slovo háj je odvozeno od slova hájit, ochraňovat. Podle historiků byl háj v pohanské době posvátný les, kam bylo zakázáno vstupovat, kromě doby náboženských obřadů. Remízek je zase menší háj, v němž převažují křoviny. Ty měly původně funkci především hospodářskou. Dřevo, které v nich vyrostlo, se využívalo jako palivo i jako dříví užitkové. Např. jasan se používal k výrobě násad, vrby pro košíkáře, z mladých doubků se získávala kůra na tříslo. V současnosti již je hospodářský význam remízků potlačen a slouží především jako ochrana pro zvěř, hnízdní prostor pro ptáky a jako krajinářský prvek. Liniová zeleň je odborný název pro stromořadí a pásy keřů a stromů. Typickými keři pro lemy cest jsou šípková růže, bez černý a slivoň trnka, najdeme zde také hloh obecný, lísku obecnou, brslen evropský.
Kolem toků, ve vlhčím prostředí, je dominantní vrba košíkářská. Ze stromů zde rostou jasan ztepilý, dub letní i zimní, třešeň ptáčnice (správně botanicky ptačí), jeřáb ptačí, olše lepkavá, z náletů se uchytí javory klen a babyka a bříza bělokorá. V lemech vzniklých u starých cest mohou růst také jabloně a hrušně, které zde byly původně vysazeny v alejích podél cesty. Porost zahušťují plazivé pruty ostružiníku a maliníku. Do větrolamů byly vysazovány topoly.
Rozptýlenou zelení se rozumí osaměle rostoucí keře a stromy. Rozhlédněte se kolem sebe a rozlišujte keře a stromy. Zatímco se keře rozvětvují těsně nad povrchem země, stromy se větví až v určité výšce a větve tvoří korunu.
Lesy dříve a dnes
Místní původní les byl převážně listnatý, tvořený především duby (zimním i letním) a habry. Rostly zde dále buk lesní, jasan ztepilý, javor klen, lípa velkolistá a malolistá a jilm drsný. Poměrně hojná v nich byla bříza bradavičnatá a z jehličnanů jedle bělokorá. Smrky rostly převážně v horských oblastech a v chladných oblastech.
Dnešní les, tvoří hlavně smrková nebo borová monokultura. Lesníci tak nazývají porosty, v nichž jedna dřevina představuje více než 75 % porostu. Těch zbývajících 25 % je tvořeno různými stromy, mezi nimiž jsou zastoupeny z jehličnanů modřín opadavý, v malé míře jedle bělokorá, někde byly vysázeny i exotické stromy jako douglaska tisolistá. Z listnatých stromů to pak jsou buky, duby, javory, habr a bříza.
Co to jsou lesní patra?
Proměnlivost ve svislém směru označujeme jako lesní patra. V přízemním patře najdeme mechy, lišejníky, houby, trávy a nízké byliny ve středním patře různé keře a vysoké byliny a teprve nejvyšší patro tvoří stromy. Často se setkáme s označením pater – mechové, bylinné, keřové a stromové.
Kvůli mechovému a bylinnému patru chodíme nejvíce do lesa, neboť je bohaté na houby, borůvky, brusinky a jahody. Samozřejmě že to nejsou jediné rostliny, které zde potkáme. Určitě si vybavíte polehlou tmavozelenou dlouhou trávu (ostřice třeslicovitá), mechy (měřík, ploník, zpeřenku, bělomech a další), kapradiny (kapraď samec, osladič, hasivka orličí, která dorůstá i více než 2 m) a z květin konvalinku a modré jaterníky.
V keřovém patře rostou bez červený a černý, maliník a ostružiník, líska a semenáčky stromů. I v ploše jsou patrné různé oblasti v lese. Okraj lesa je nízký, je zde mnoho keřů a stromy mívají větve až k zemi. Vnitřní část lesa je tmavá a bylinný podrost prakticky chybí. Všimněte si, jak je důležité světlo pro vývoj rostlin. Tam, kde se utvoří mezera v korunách stromů a sluneční paprsky proniknou až k zemi, velmi rychle zde zem pokryje hustá tráva.
Listnaté stromy
Buk
Dřevo buku je dobře tvarovatelné, proto si ho oblíbili truhláři. Vhodné je na výrobu parket nebo dřevěného kuchyňského nářadí. Vyniká vysokou výhřevností.
Bříza
Měkké dřevo břízy se používá k soustružení uměleckých předmětů. Má nízkou odolnost vůči vlhkosti, je však dobrým palivem, které hoří i za vlhka.
Dub
Tvrdé dubové dřevo se používá k výrobě podlah, trámů nebo sudů na víno. Je trvanlivé, odolné proti škůdcům a snáší dobře vlhkost.
Jehličnaté stromy
Borovice
Dřevo borovice je odolné, s typickou vůní pryskyřice. Nábytek, okna, zárubně z tohoto dřeva mají charakteristický odstín, který je velice žádaný.
Modřín
Tvrdší a trvanlivější dřevo modřínu je oblíbeným materiálem na výrobu schodišť, zábradlí nebo obkladů stěn.
Smrk
Měkké, pevné, pružné smrkové dřevo je široce využíváno v truhlářství a tesařství. Používá se jako stavební materiál, ale i k výrobě hudebních nástrojů. Významné je jeho použití v papírenském průmyslu.
Co v lese žije?
V lese se můžeme potkat se spoustou živočichů, které na jiných místech neuvidíme. Asi nejnápadnějšími jsou ptáci, které je v lese a na mýtinách slyšet. Nejhlasitěji se ozývají hlídačka sojka, datel a strakapoudi. Občas uslyšíme křik káněte lesního, zvláště v období hnízdění, nebo krkavců. Na stromech uvidíme pobíhat hlavou dolů brhlíka, který hledá něco k snědku. V lesích také hnízdí čáp černý. Savci, kteří žijí v lese, většinou nejsou vidět. My se totiž nedokážeme pohybovat tak tiše jako zvířata, a ta se tak před námi včas schovají. Občas zahlédneme veverku, ale spíše uvidíme jen okousané zbytky šišek, z nichž vybírala semínka. Lišku spíše jen ucítíme a jezevce, tak po tom možná najdeme vyhrabané vosí hnízdo. Pokud bychom jej chtěli vidět, pak musíme do lesa v noci. Navečer často potkáme divočáka a srnky, které vycházejí z lesa na pastvu. Co však můžeme v lese vidět stále, je hmyz. Vosy, mouchy, ovády, brouky a hlavně mravence. Občas na kmenech stromů uvidíme některého z tesaříků, a když máme štěstí, tak i tesaříka obrovského, který má tělo dlouhé 50 mm, ale tykadla více než 100 mm. V hmyzí říši máme nebezpečné lesní škůdce, a to především larvy brouka lýkožrouta smrkového a larvy můry bekyně mniška.
Okénko do historie
Vznik hospodářského lesa je odkazem průmyslové revoluce v 18. století. V té době se nikdo nestaral o obnovu vykáceného lesa a plocha lesních porostů u nás poklesla na pouhých 12,5 % území. Hrozilo tak, že za chvíli nebude dostatek stavebního ani palivového dříví. V tomto období byl položen, na popud panovníků Marie Terezie a Josefa II., základ lesnictví a starost o lesy dostala určitý řád. To, že na počátku 20. století dosáhla rozloha lesů 30 % území státu, svědčí o tom, že se starost o lesy vyplatila.
Víte, že
• dub je národním stromem Německa, Velké Británie a Spojených států amerických
• na dubových kůlech byly postaveny domy u Vltavy na Malé Straně
• borovice je světlomilný strom, který dobře snáší suchou a chudou půdu a vyroste i na skále
• jehlice některých druhů borovic mají obsah vitamínu C vyšší než citron
• bor není pojmenován podle borovice, ale právě borovice získala své pojmenování díky tomu, že rostla na místě zvaném bor
• nejsilnější kůru má dub korkový, a že mu po sloupnutí kůra znovu naroste