Stavebníkem říčanského hradu byl pravděpodobně Ondřej ze Všechrom, zakladatel rodu pánů z Říčan. Tento šlechtic byl věrným stoupencem Přemysla Otakara II. Nejprve se stal královým osobním komorníkem s funkcí jídlonoše a od roku 1260 zastával úřad nejvyššího komorníka. Takové politické postavení však vyžadovalo odpovídající, dostatečně reprezentativní sídlo a dalo podnět ke stavbě hradu ( 1260 – 1270), pravděpodobně na základech starší dřevěné tvrze. V písemných pramenech se Říčany poprvé připomínají k roku 1289. V podhradí pak v krátké době vznikla stejnojmenná vesnice.
Říčanský hrad patří mezi nejvýznamnější stavby české hradní architektury doby posledních Přemyslovců. Vznikl v době kdy se polodřevěná šlechtická hradiště nahrazovala bytelnějšími gotickými hrady a je tedy ukázkou nejstarších kamenných hradů na našem území.
Hrad přibližně oválného tvaru stál na širokém ostrohu. Byl chráněn nevysokým srázem, mohutnou hradbou o výšce dvou podlaží, ze tří stran důmyslně vybudovanou soustavou rybníků a proti městu hlubokým příkopem s valy. Jádru hradu výškově dominovaly dvě doposud částečně dochované stavby – donjon a palác. Z hradu se dochovalo skoro celé dvorní průčelí a jedna příčná zeď hlavního paláce a to prakticky v plné výšce. Počátkem 15. století sídlil na říčanském hradě katolický šlechtic Diviš z Říčan, aktivní protivník husitů. V listopadu 1420 začala hrad obléhat vojska vedená Janem Žižkou. Hrad husité nezničili, ale obsadili vlastní posádkou. Ten pak zůstal v majetku pražanů do roku 1485. Říčanští se na svůj hrad už nikdy nevrátili.
V nedávné době proběhl archeologický výzkum, který výrazně přiblížil možnost skutečného poznání hradu. Kromě toho bylo nalezeno přes 6000 kusů materiálů, což umožní rekonstrukci dobových předmětů používaných na středověkém hradě a rozšíří vědomosti o způsobu života tehdejších lidí.