O původním kácovském kostele nevíme nic určitého. V roce 1360 ale zde byl samostatný farář. Kostel byl tehdy románský, ale skrovňoučký. Během doby byl několikrát přestavován, takže pozbyl původního rázu a slohu. Nynější kněžiště (presbytář) dal přestavět svým nákladem a sbírkami osadníků farář F.X. Tittelbach r. 1819. Věž kácovského kostela se v roce 1845 při bouři a vichřici sesunula. Proto byla znovu vystavěna včetně celé hlavní zdi a části lodi.
Při východní zdi kostela stojí hlavní oltář s obrazem Narození Panny Marie vytvořeným roku 1862 Josefem Hellichem. Vedle něj stojí sochy sv. Petra a sv. Pavla, po stranách oltáře pak sochy sv. Vavřince a sv. Floriana. Oltář darovala roku 1734 kostelu vévodkyně Anna Marie Toskánská a vyprosila do jeho tumby (hrobu) z římských katakomb ostatky mučedníka sv. Liberáta, které jsou zde do dnešních dnů. Kostel se stal poutním místem.
V lodi starého kostela jsou dveře do sakristie a nad ní se nachází oratoř spojená chodbou se zámkem. R. 1749 zemřel zdejší dlouholetý farář M. F. Kratochvíle, jehož náhrobní kámen nacházíme v podlaze sakristie. Hřbitov u kostela byl definitivně zrušen roku 1837. V roce 1944 byla v rámci protipartyzánských akcí probourána klenba krypty v presbytáři; v kryptě byly ale nalezeny jen kosterní pozůstatky. V roce 1970 byly do věže kostela umístěny dva nové zvony: Maria a Josef.
Kostel je každoročně v srpnu cílem putování věřících ke svatému Liberátovi. Proslulost sv. Liberáta je taková, že kácovský chrám je někdy v průvodcích označován za kostel sv. Liberáta. Na srpnový svátek sv. Liberáta navazuje nejtradičnější letní událost - kácovská pouť.