(1874–1935)
Rodák z Křečovic u Neveklova. Jeho tatínek působil jako řidící učitel a významný hudebník v Křečovicích a byl to právě on, kdo malého Suka poprvé seznamoval s hudbou. Další hudební vývoj výrazně ovlivnila studia na pražské konzervatoři, kde studoval hru na housle. Později studoval u Antonína Dvořáka. Dvořákovou osobností byl silně ovlivněn. Tato studia položila dobré základy tvorbě, jíž Suk zasvětil celý život, jak o oblasti interpretační tak skladatelské. Suk je znám především jako člen Českého kvarteta, ve kterém setrval více jak 40 let. Toto hudební těleso šířilo slávu české hudby a českých umělců téměř po celém světě. Při této činnosti poznal Suk hudební kulturu mnoha zemí. Suk působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoři. Za svého působení vychoval celou řadu významných českých skladatelů. Ti do posledních dnů svých životů dojížděli do Křečovic poklonit se památce svého učitele Při tak různorodé činnosti interpretační a pedagogické se zdá celkový počet skladeb (37) malý. Z raných orchestrálních děl uveďme Serenádu Es dur op. 6 z roku 1892, která získala autorovi světový ohlas. Do podvědomí hudební veřejnosti se zapsal dalším dílem, symfonickou hudbou k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. V tomto období nemalou roli hrála láska k Otýlii Dvořákové. Pohádka patří dnes již k Sukovým nejznámějším dílům. K tomuto období přiřaďme i symfonickou báseň Praga. Po klidném a radostném dětství v rodných Křečovicích i mládí v Praze, do jeho života těžce zasáhla ztráta dvou nejbližších lidí. V roce 1904 zemřel Antonín Dvořák a o rok později i jeho dcera, Sukova žena, Otýlie. Po těchto krutých událostech v Sukově životě vznikají čtyři velká díla. První z nich symfonie Asrael, dále Pohádka léta, Zrání a Epilog (op.37). Tato poslední skladba znamená vrchol skladatelovy tvorby. Při velmi stručném výčtu děl nelze opomenout klavírní tvorbu a hudbu komorní. Je zajímavé, že většina těchto děl vznikla před skladatelovým dvacátým rokem.
Úmrtí
29. května 1935 Mistr Josef Suk v Benešově zemřel. Po smutečních obřadech v Praze byl dne 3.června převezen do Křečovic. Rakev se zesnulým vezla z Neveklova selská jízda o třech párech koní do Křečovic. Od lípy pana Kabyla odnesli členové hasičského sboru rakev s tělesnými pozůstatky do Mistrovy pracovny. Druhý den od 7 hod. postavili členové sboru k rakvi čestnou stráž. V půl desáté byla rakev odnesena na katafalk k pomníku padlým na návsi v Křečovicích. Odtud byly zahájeny církevní obřady a rozloučení s rodnou obcí. V deset hodin se odebral průvod do kostela. I zde stáli členové hasičského sboru čestnou stráž. Po slavnostní smuteční mši svaté vynášela selská jízda rakev ke hrobu. Po mnoha projevech za zvuku národní hymny byla rakev spuštěna do hrobu. Tím bylo splněno Mistrovo přání být pohřben v rodných Křečovicích.