Statek Prak - Český Šternberk

Původní samota = dvůr, která se před rokem 1467 ještě nenazývala „Prak“, stála na samém západním okraji, nad údolním srázem nad potokem. Nedaleko od této samoty si vybudoval králův syn Viktorín z Minsterberka druhý vojenský tábor, při obléhání hradu v roce 1467. Asi 200 metrů od tohoto dřevěného dvora byl postaven velký obléhací stroj PRAK. Stálo zde, valy opevněné, velitelské stanoviště, ohrazený vojenský tábor s bránou, opevněné prakoviště a předsunuté palebné postavení pro lehká děla. Vše chránily dva, za sebou jdoucí valy. Tábor je dodnes zachován. Při obléhání hradu zaniklo několik okolních vesnic- Klisov, Vrabov, Hátky. Vesnice Klisov se nalézala mezi Brtnicí a Čejkovicemi, o čemž svědčí pozemky zvané „Za Klisovem“. Sousední vrch- kóta 336 se už tehdy patrně nazývala „Prask“. Obnovená dřevěná usedlost dostala nový název „Prak“. V průběhu třicetileté války tato samota nad svahem, musela zaniknout, neboť není uvedena v Soupisu poddaných, podle víry v kraji Kouřimském. Tento soupis je značně podrobný (včetně jmen všech osob, sloužících, vesnic, samot a měst. V roce 1651 jej musel vypracovat majitel panství Václav ze Šternberka.
  

Na Müllerově mapě Čech, která vznikala v letech 1712 -17 (tiskem 1720) je označen pouze vrch „Prask“. Nový dvůr nazvaný opět „Prak“ byl postaven západněji na prameni „Prackého potoka“ – někdy v letech 1720 -1750? Tento barokní dvůr byl ze dřeva a měl jen kamenné podezdívky. Tento stav vydržel až do roku 1753. Dvůr, při exekuci panství, v letech 1751 /3 nabyl sice kresebně zachycen (jako většina okolních dvorů a měst panství), ale zachoval se nám strohý popis dvora: „Vpravo od vjezdu byla ratejna, vedle stáje, naproti stodola o dvou mlatech, šikmo naproti sýpka. Vše vystavěno ze dřeva, střechy pokryté šindelem“. Starý statek sloužil jako chovná stanice pro jalový dobytek. V roce 1753 zde bylo ustájeno 27 kusů hovězího dobytka- z toho jen jedna dojnice. Na statku byly minimálně dva páry koní. Kolem roku 1760 starý dřevěný statek musel vyhořet, protože nový majitel panství- hrabě Čejka z Olbramovic, si na tomto místě nechal vystavět nový statek, opět nazvaný „Prak“. Máme jej zakreslen již na Josefském vojenském mapování z let 1764/67, kde nese název „Prak“ a sousední kopec „Prask“. Uspořádání budov je shodné jako u statku vyhořelého- hlavní tři zděné budovy do písmene „U“a válcová zděná sýpka. Toto uspořádání se neměnilo, je zakresleno na II. a III. vojenském mapování i na Katastrální mapě z roku 1841. Statek měl vlastní hlubokou studnu a vedly k němu tři přístupové cesty: od Katovky - vzhůru svahem, cesta od Šternova, či od Drahňovic, a cesta podél kapličky sv. Prokopa.  Kaplička je doložená ikonografií, již v roce 1797, bude patrně o něco starší. Pro dražbu panství v letech 1751/53 vypracoval hraběcí zeměměřič Antonín Felix Zástěra 11 indikačních skic, včetně podrobných popisů všech nemovitostí, patřících k panství. Máme tak nejstarší známé vyobrazení hradu a dolního zámku se (zaniklou)  prvou hradní branou a válcovým bergfritem, o výšce pěti pater.
  

 V letech 1797- 1805 hrad a statek Prak zobrazila celá řada grafiků a romantických kreslířů: Antonín Balzer, Antonín Pucherna, F. K. Wolf, Karel Postl a další. V roce 1841 kupují panství, po 129 letech, opět Šternberkové.  Od Jana Somschiche ze Saardu jej kupuje Zdeněk hrabě ze Šternberka, z konopišťské větve Šternberků. Statek měl své správce a byl pronajímán až do pozemkové reformy (1918). Před rokem 1927 statek a okolní přilehlé pozemky vlastní rodina Kirchmana ze Soběšína. Syn Josefa Kirchmana jej dostává zpět, v restituci, po roce 1992. Z chovné stanice hovězího dobytka se tak stává „ Farma Prak“, kde nový majitel Ing. Jan Tupý, dnes chová koně Lipicán. Statek byl moderně přestavěn a složí jako víceúčelové zařízení- ozdravné pobyty, ubytování, svatby, soukromé oslavy. Nový majitel tak navázal na letitou tradici, neboť statek „Prak“ byl od 19. století
využíván k letním pobytům „ pražské vlastenecké smetánky“. Setkávali se zde pokrokoví vlastenci, umělci, spisovatelé, historici a vědci.
   

  Často sem chodil i malý František Ondřej POUPĚ, který se narodil 26. 11. 1753 v nedaleké kovárně. Tento světoznámý sládek zde prožil dětství a školní léta. Učil se pak sládkem u svého bratra v Bíteši a od roku 1780 zastával funkce vrchního sládka, ve slavných pivovarech. Napsal knihu: „Umění vaření piva“, zavedl spodní kvašení piva a svými moderními metodami se stal legendou v světovém pivovarnictví. Po celém světě má muzea, sochy a stal se „ ikonou opravdových pivařů“. Jiná legenda- Josef KRATOCHVÍLE (* 1784 ve Zruči) tu působil od roku 1808 – až do roku 1831, ve službách majitelky českošternberského panství Aloisie Somsičové ze Saard. Kratochvílův otec (zámecký vrátný ve Zruči) jej dal vystudovat Hospodářskou školu v Souticích, kterou založil v roce 1780, hrabě Josef Antonín Puteani. Zde se vzdělávali majitelé velkostatků a jejich úředníci. Škola měla ročně 10 - 15 studentů, kteří bydleli v zámku Soutice. Od roku 1811 Kratochvíle bydlel v nedaleké myslivně „Hátka“ u Drahňovic. Zakládal umělé porosty na hrůbky a kopence a prosazoval novátorskou metodu „probírání stromků“, která byla známa v Německu, ale ne v Čechách. Novoty se nelíbily správci panství ani hraběnce Somsichové ze Saardu, která jej v roce 1831 degradovala- z ředitele šternberského polesí- na obyčejného myslivce ve Lbosíně. Na statku Prak byl ale tento vlastenec, novátor a soused- vítaným a častým hostem. S největší pravděpodobností se tu setkal i s básníkem Karlem Hynkem MÁCHOU (*1810 – 1836), který miloval hrady a rád je kreslil. Mácha si hrad Šternberk nakreslil v pěti vyobrazeních, které jsou nezvěstné. O svých návštěvách hradů a kresbách si vedl básník pečlivé záznamy. Týdenní pobyt, jiného romantika- Antonína BALZERA (*1771 -1807) zorganizoval JUDr. Ferdinand Hirsch, svobodný pán ze Sternfelfu, který si koupil - stejně znějící hrad -Šternberk. Antonín Balzer byl nadaný mědirytec a kreslíř, který vystudoval Akademii ve Vídni. Hrad Český Šternberk zachytil ze všech světových stran (9 známých grafik). Od Balzera máme i nejstarší vyobrazení nedaleké kapličky sv. Prokopa z roku 1797. Podobně jako K. H. Mácha zemřel i Balzer tragicky - ve svých 36 letech. Šternberk a Prak navštívili v letech 1797 -1805 i další malíři a grafici: F. K. Wolf (*1763-1836), Antonín Pucherna (*1776- 1852), Václav Alois Berger (*1783- 1824), Karel Würbst (*1764 -1836), slovinský umělec, žijící v Praze, Vavřinec Lorenz Janscha (* 1749 -1812) a Bedřich Künike (*1777 -1838). Práce B. Künikeho vyšly ve Vídni, až souborně roku 1830.
 Plných dvacet let ( 1840- 1860) hrad nikdo nezobrazil, neboť hrabě Zdeněk ze Šternberka tu nebydlel, natož aby sem, zval umělce z Prahy. Teprve s rozvojem litografie sem přijíždí August HAUN (*1815- 1894), aby Šternberk zařadil, do své série- pohledů na hrady, která vychází ve Vídni kolem roku 1864. Haun si s  s perspektivou nelámal hlavu. Mlýn, který je až za obcí, zasadil přímo pod hrad. (Toto populární vyobrazení, bylo grafiky často kopírováno). Ani z dalšího dvacetiletí /1860 – 1880 nemáme žádné grafiky a veduty zdejšího okolí. (Boje Mladočechů se Staročechy a „průmyslová revoluce“ zatlačily regionální umění - do pozadí.

   Sládkova životní láska, Emílie Nedvídková- dcera zámožného továrníka, z Počátek, slibovala, po svatbě, šťastný a bezstarostný život. Rok po svatbě, básníkovi umírá Emílie i s novorozencem, po těžkém porodu. Básníkovi se zhroutil najednou celý život- onemocněl nervovou chorobou a těžké deprese jej provázely po zbytek života. Osud byl ale k Josefu Václavu Sládkovi (* 1845 -1912) milosrdný a přivedl mu do cesty jeho budoucí druhou ženu Marii Veselou (*1856 -1936). Poznal jí na vlasteneckém výletě, v roce 1878, vyznal jí lásku a o rok později, požádal o její ruku. Marie souhlasila a v roce 1879 se konala svatba. Marie pocházela z rozvětvené rodiny sklářů Kavaliérových. Její sestra Božena Veselá- Frídová  si vzala za muže bratra Jaroslava Vrchlického (vlastním jménem. Emil Frída) 1853- 1912) – Emila Frídu. Tetou Marie a Boženy Veselých byla básnířka Anna Kavalírová ( 1825- 1893) manželka novináře, politika a spisovatele Josefa Václava Friče (1829 -1890). Fričovi synové Josef a Jan založili observatoř v Ondřejově. Josef a Eduard pak pokračovali v sklářské tradici rodiny. Sestra Sládkovy ženy- Anna Veselá (*1860 -1950) se stala členkou a operní zpěvačkou ND v Praze.
Tyto rozvětvené rodiny se stýkaly s rodinami Palackých, Jungmannových, Mánesových, Rottových, s  Františkem Ladislavem Čelakovským, Boženou Němcovou, Bohuslavou Rajskou a s Náprstkovými. Později byli příbuzní s Waschmannovými, Fričovými a Pinkasovými. Rozplést, tento příbuzenský svazek není jednoduché a proto nevíme, kdo všechno na statku „Prak „ rodiny Veselých - Sládkových a Frídových -navštěvoval. Bratr Bedřicha Frídy - Jaroslav Vrchlický (*1853- 1912), / vlastním jménem Emil Frída/  požádal o ruku Ludmily, dcery spisovatelky Sofie Podlipské. Sofie Podlipská byla zase sestrou spisovatelky Karoliny Světlé (*1830- 1899)- takže se nám tato vlastenecká společnost hodně příbuzensky propletla.
   Sládek našel ve své ženě Marii velkou a silnou podporu. Marie Veselá byla velmi inteligentní, hovořila a psala francouzsky, četla poezii i prózu a patřila do okruhu vlastenecké společnosti. Když se básníkovi narodila dcera Helenka- Helena Sládková (*1880 -1946) básník pookřál a začal znovu tvořit. V této době píše vynikající poezii pro děti. Následující celé léto (1880) tráví novomanželé Sládkovi i s novorozencem na Českém Šternberku, na statku „Praku“. S rodinným přítelem Juliem Zeyerem (* 1841- 1901) si vyměňují rozsáhlou korespondenci. Vzniká tak nerozlučná literární trojice: Sládek - Vrchlický - Zeyer. Sládkovy letní pobyty, na statku Prak v Českém Šternberku, jsou doloženy v letech 1779 -1887. Zdejší krásná krajina dala podnět ke vzniku mnoha básní. Na léto si básník s sebou vozil velký fotoaparát se stativem. Nejprve používal techniku mokrého kolodiového procesu a později přešel na suché želatinové destičky. Sládkova žena Marie měla za strýce Josefa Kavaliéra ze Sázavy, pro kterého Sládek často fotografoval. Kavaliér za chudými “umělci“ Sládkovými a Frídovými -na Prak nejezdil. Na statku pobývala pouze příbuzná J. Kavaliéra – teta Šťastných. Zeyerova nejstarší sestra se ucházela o místo reprezentantky a hospodyně domu Kavalírových, za kterou orodoval Vojta Náprstek, Sládkovi i Frídovi, ale neuspěli. Na statku trávila léto rozvětvená vlastenecká rodina:  Sládkovi s dcerou, manželé Frídovi a teta Šťastných. Za nimi sem přijíždí četné návštěvy -Jaroslav Vrchlický se ženou, Sofie Podlipská, či další členové vlastenecké společnosti. Svědčí o tom řada fotografií ze statku Prak v Českém Šternberku.  Za koupáním a na lodičky chodili hosté, do údolí, k řece Sázavě.  Sládkův přítel a lékař Josef Thomayer (Thomayerova nemocnice v Praze -Krči) básníkovi doporučil lázně a  ozdravný pobyt v horách, proto Sládek mění místo letních pobytů. V korespondenci Marie Veselé-Sládkové nalézáme ještě zmínku o pohřbu tety Anny Šťastné (1897), kterého se účastnila i hraběnka Sternbergová.
 

  Starší vlasteneckou společnost vystřídala mladší generace, o které nemáme tolik záznamů, protože nevedli tak rozsáhlou korespondenci. Do Posázaví je zavedena železnice (1901), která sem přilákala mnoho návštěvníků a turistů. V roce 1905 je zde otevřen c. k. poštovní a telegrafický úřad Šternberk nad Sázavou. Na Prak často docházel řídící učitel a „fotograf Posázaví“ Josef Bartl (*1855- 1929) za malířem a grafikem Václavem Jansou (*1859 -1913), který tu opakovaně trávil letní pobyty. Josef Bartl po sobě zanechal tisíce snímků okolní krajiny a několik set dobových pohlednic Posázaví, které mu vydával kolínský knihkupec Josef Kaška. Václav Jansa maloval především pražské motivy, ale ilustroval i „Sedláčkovy HRADY“. Jansu pak nahradil malíř Ota Bubeníček, který tu kreslil zbytky lidové architektury. V období I. světové války dochází k útlumu, protože většina mužů byla na válečném poli. Ztráty na lidských životech byly obrovské. Po vyhlášení samostatného Československa (1918), dochází k prvé „pozemkové reformě“. Statek Prak získává rodina Kirchmanova. Po roce 1925 dochází k výstavbě intravilánu a několika hotelů a penzionů, kde návštěvníci nalezli větší pohodlí, než na statku. Statek Prak a pobyty u sedláků využívali spíše umělci a veřejně známé osoby, kteří vyhledávali soukromí.
     Někteří si zde a v okolí, postavili své letní vilky: osobní přítel našeho prvního československého prezidenta T. G. Masaryka- generál Rudolf Medek, velvyslanec a diplomat pan Drbohlav, rodiče pozdějšího divadelního a filmového herce Jiřího Valy a další, dnes už zapomenuté, celebrity. Legendární postavou byl i soused rodiny Kirchmanových (majitelů statku Prak) – vrchní rada a neúnavný publicista Václav Barchánek (*1894 -1958). Byl ve službách hraběte Jiřího Douglase Sternberga a žil v hájence „Hátka“ u Drahňovic. Psal asi do 30 časopisů a je evidováno, hodně přes 1.000, jeho vědeckých studií, z oboru lesnictví a myslivosti. Zabýval se i historií středního Posázaví a Podblanicka. Je autorem několika odborných knih, napsal i brožuru o hradu Český Šternberk (1925). V jeho hájovně „Hátka“ ho navštěvovala tehdejší umělecká, vědecká a intelektuální elita 30. let. Paní Barchánková a jeho dvě dcery ho, v jeho činnosti, neúnavně podporovaly. Jako člen Československé akademie- lesnické podnikal studijní cesty po Evropě, Malé Asií a severní Africe. Později pracoval na šternberském panství v Radnici u Plzně. Po roce 1949 žil v městě Žebráce, kde dělal už jenom kronikáře. Rodinu Kirchmanových a Barchánkových patrně navštěvoval arabista, cestovatel a spisovatel Alois Musil (*1868 -1944), který vlastnil nedaleký statek Nový Dvůr. Když předal statek svému synovci, odstěhoval se do sousedních Otryb, kde se věnoval psaní knih. Je o něm i známo, že zasadil více jak 5.000 ovocných stromků, v okolí Otryb a u Českého Šternberka. (Nedávno byla v Otrybech odhalena jeho pamětní deska).   Barchánkovi četní hosté bydleli v jeho hájovně „Hátky“ nebo na nedalekém statku Prak. S historiky tu podnikal výzkumy prehistorických hrobů a mohyl (zaniklého hradiště u Drahňovic, keltské osady u Čeřenic, mohyl u Dolan, prehistorické dálkové stezky „Vitorazské“. Na jeho nálezy navázali další badatelé a publicisté: (D. Líbal, D. Menclová, T. Durdík, J. Tywoniak, J. Bubeník, J. Nusek , J. Heřman, M. Štědra a J. Bernat.
   Příchod II. světové války poznamenal i zdejší krajinu. Některé lokality Posázaví byly zabrány a vystěhovány. V roce 1942 byla na majetek Jiřího Douglase Sternberga uvalena „nucená správa“ a obec byla dána pod „ochranu Panence Marii“. Němci zabrali šternberské zámky Český Šternberk a Jemniště, Park- Hotel a penzion v Čejkovicích. V Park-Hotelu byla ubytována Hitlerova mládež  - Hitlerjugend. Zašlá malba v kapličce sv. Prokopa byla nahrazena plastikou sv. Prokopa s čertem, která neušla pozornosti německých výrostků. Dokonale jí dokázali poničili. Spisovatel a novinář Karel Nový (*1890- 1980) našel nový azyl u pana Aloise Heřmana v čp. 99, pod hradem a bydlel tu pod svým pravým jménem Karel Novák. Později se musel přemístit do sousedních Čejkovic, aby nebyl, Němcům tolik na očích. (Přežil koncentrační tábor a po válce dědečka často navštěvoval). Nedělní zápasy „ Zlaté hvězdy“ (1939 -1845) si nenechali ujít ani hosté z Praku, či samotní Němci. Vždyť za Český Šternberk hráli nejen místní borci- Josef Jahoda, Karel Kára, Mirek Heřman nebo Josef Hrabánek), ale i slavný PEPI Bican, či Franta Habásko z SK Slávie. Do statku k Hrabánkům a Heřmanům chodil Pepi Bican a Franta Habásko  - „doplňovat kalorie“, aby měli dost energie hrát, v týdnu, za SK Slávii.
  
   Po II. světové válce (1946 -49) do Českého Šternberka jezdila už nová generace, která vystřídala bohaté židovské návštěvníky a pražské intelektuály a vědce. V roce 1939 se sem stěhuje spisovatel Rudolf Medek (*1890- 1940) s manželkou Evou Medkovou (*1895 -1553), dcerou malíře Antonína Slavíčka. Jezdili sem pak jejich synové- muzikolog, novinář (po roce 1990 kancléř Václava Havla) - Ivan Medek (*1925 -2003) a jeho bratr, slavný malíř Mikuláš Medek (*1926 -1975). Na studiích poznal svou budoucí ženu, fotografku Evu Medkovou - Tláskalovou, kterou si vzal v roce 1951. Dcera Eva Kosáková- Medková dnes pečuje o malířský, básnický a fotografický odkaz svých slavných rodičů. Spolupracovala na řadě úspěšných posmrtných výstav svých rodičů.
    V Českém Šternberku bylo zřízeno pískové koupaliště s funkcionalistickou restauraci (1925) a malým sportovním areálem, které lákalo návštěvníky k pobytu. Jezdil sem divadelní a filmový herec Jiří Vala (*1926- 2003), muzikolog Ivan Medek s rodinou, malíř Mikuláš Medek se ženou Emílií a dcerou Evou, herečka Jana Drbohlavová se synem Janem Županičem, herci a baletní umělci z ND v Praze, fotograf Karel Minc, pan Jašek, herec František Němec, manželé Tichých s dcerou –( pozdější manželkou Františka Němce), klavírní virtuos Jan Panenka a další. Podvečerní procházky, po upravených cestičkách v okolí, byly součástí těchto pobytů.
Po roce 1975 už sem jezdila mladá generace intelektuálů za zdejším rodákem Janem Heřmanem, který tu měl prarodiče. Hosty tu byli: fotograf Jan Dvoříček, kameraman, malíř Jan Vodička, scénograf a malíř Jan Tobola, malířka Kateřina Vodičková, restaurátorka a malířka Eva Rodová, malířka a grafička Irena Junková, hudební skladatel Martin Smolka se sestrou Kateřinou, dramaturg a básník Jaroslav Vanča, herec Petr Bednář, herec a muzikant Marek Eben s herečkou Markétou Fišerovou, muzikanti David a Krištof Ebenové, a další. Malíř, grafik a publicista Jan Heřman (*1955) v mládí maloval okolní krajinu, aby později přešel na surrealisticky laděné obrazy s přírodní symbolikou. V současné době se věnuje rekonstrukcím českých a moravských hradů. (Za více jak 3.000 kresebných hradů byl navržen na zápis do Guinessovy knihy). Napsal několik knih o ikonografii Posázaví a je autorem více jak 150 historických studií, vztahujících se k Posázaví a Podblanicku.

  V roce 1992 byl hrad a veškerý majetek, navrácen v restituci- rodině Sternbergů. Správou rodinného majetku byl pověřen nejstarší syn Zdeněk Sternberg (*1923), který byl (před válkou) připravován na převzetí správy majetku- po svém otci Jiřím Douglasovi Sternbergovi. Dnes se na tuto roli připravuje Zdeňkův syn Filip Sternberg (* 1956). Pečlivá údržba hradu a pestrý program- sem každoročně přiláká kolem 100. 000 návštěvníků. Pro zpestření programu byly vyprojektovány i dvě naučné stezky, po zdejším krásném okolí.

Mgr. Jan Heřman

Přílohy ke stažení:
STATEK PRAK