Nesouměrná a nesourodá stavba kostela sv. Filipa a Jakuba láká zájemce nad obyčej hrubými zdmi – skutečně jejich síla je někde až 2,4 m. Zvláštní je také půdorys stavby. Presbytář je poměrně malý, téměř čtvercový, klenutý křížově bez žeber.
Obdélníková loď je jen o něco širší, ale krátká, s délkovou osou jihoseverní, tedy k presbytáři situovaná delší stranou, je sklenuta valeně, zvláštní prostor je o největším půdorysu, opět obdélníkovitý a valeně sklenutý, také k lodi přiřazený svou delší stranou. V jižním směru přesahuje zdivo tohoto prostoru o 2,30 m jižní stranu lodi. Mohutné pasy oddělují loď od presbytáře i západního prostoru. Při pohledu na půdorys stavby se nelze ubránit dojmu, že presbytář s krátkou lodí představují původní románský nebo raně gotický kostelík, zatímco západní prostor patří k mohutné tribunové stavbě věže, která má dodnes v síle zdi původní schodiště, vedoucí z předpokládané tribuny do vyššího obranného podlaží. Ochrannému charakteru věže odpovídá také střílnovité okénko v její přízemní části.
Při archeologickém průzkumu, který se v terénu kolem kostela konal v letech 1965 – 1970, bylo zjištěno, že ještě před založením kostela tu byl dvorec-kurie v opevněném areálu, jenž uzavíral poměrně rozsáhlé nádvoří. Při dvorci byl patrně již v 20. letech 13. století založen tribunový kostel.
Kostel stojí dnes v podobě, kterou dostal jednak při obnově v r. 1872, jednak potom v r. 1904, kdy jej novorománsky upravil J. Mocker. Vybudováním mohutné věže vsunuté mezi presbytář a západní prostor bylo tehdy necitlivě porušeno vyvážené vnější měřítko stavby. Přínosem bylo odkrytí zbytků nástěnných maleb z doby kolem poloviny 14. století. Z věže je rozhled daleko do kraje.