Mariánské sloupy se sochami Čtrnácti svatých pomocníků byly vztyčovány v Čechách zejména po moru, který vypukl v letech 1713 - 1714. Kácovské sousoší nese název Neposkvrněné početí Panny Marie a městečku ho darovala kněžna Anna Marie Toskánská v roce 1736. Za významné osoby podílející se na tvorbě sousoší jsou označováni sochaři Ondřej Dubke, dvorní sochař, Jan Hofer, polír P. Bláha a kameník P. Baumgaertner. Umělečtí historici hodnotí plastiku jako prostou, hmotnou a suše modelovanou, i když základním prvkem barokního umění byla globálnost pohledu.
Sousoší je vyhotoveno z pískovce dvojího původu. Na obelisk a podstavec ve formě dvojitého soklu byl použit pískovec červenohnědého zbarvení, na sochy samotné je použit šedobílý pískovec.
Na vrcholu jako nejvyšší mezi svatými je socha Panny Marie s Ježíškem. Na druhé úrovni je socha sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, svatořečeného v roce 1729, tedy v době vzniku sousoší. Na třetí úrovni jsou sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny Alexandrijské.
Na čtvrté úrovni se nachází sv. Achác s křížem, vedle něj sv. Kryštof s holí a Ježíškem na ramenou, sv. Markéta s drakem u nohou, knihou v levé ruce a ratolestí v pravé ruce, sv. Pantaleon s rukama sepjatýma a přitloklýma k hlavě.
Na páté úrovni na patě obelisku je socha sv. Blažeje se svící, holí a mitrou, sv. Cyriak, v oděvu jáhna, jak přešlapuje ďábla a drží v ruce palmový list. Následuje sv. Jiří s helmou, držící v ruce kopí a zabíjející draka a sv. Jiljí s kloboukem v ruce doprovázený laní.
Na poslední šesté úrovni je socha sv. Dionýsia, popraveného na pařížském Montmartru, s uťatou hlavou, u nohou býka a v ruce knihu a sv. Erasma s rumpálem v ruce a mitrou.
Atributy svatých mučedníků pocházejících ze zemí kolem Středozemního moře jsou většinou spojeny s posledními hodinami jejich života. Dnes jsou jednotliví světci chápáni jako ochránci v každodenních trápeních a legendy o nich jako ukazatele na cestě k uzdravení.