(1864–1956)
Ludvík Kuba se stal proslulým malířem nejen řady slovanských zemí, ale také mnoha českých krajů. Nesmazatelnou stopu svého jedinečného umění však zanechal i ve ztvárnění krajiny kolem Benešovska (Benešov, Libouň, Louňovice pod Blaníkem, Skalice, Třebsín). Byl i nadaným hudebníkem. Ačkoli ovládal Kuba hru na housle, uplatnil se v hudbě především jako pianista. Obsáhlé životní dílo Ludvíka Kuby, právem pokládaného za zakladatele slovanské hudební folkloristiky, čitá na 4 000 zápisů lidových písní slovanských národů, desítky národopisných a cestopisných črt, folkloristických pojednání a studií a stovky kreseb a maleb s etnografickou tematikou, v nichž zachytil lidový oděv nejrůznějších slovanských národů, hudební nástroje i zemědělské nářadí. Ve svých cestopisných denících zaznamenával podrobnosti ze života různých etnických skupin, poznatky o nošení krojových součástí, názvy lokalit i jména svých informátorů.