Cesta kolem rybníku nás vede od hráze, přes křižovatku u sochy Antonia, okolo lodní kotvy na břehu, dále podél stoletého habrového lesa a bučiny, nad nimiž byla asi v 70. letech 20. století postavena tzv. Lovecká chata. V místech, kde donedávna bývala mladá olšina, je dnes obnovena prostorná louka, stejně jako tomu bylo koncem 19. století.
V zadní části zátopy rybníka je lávka přes přítok Konopišťského potoka. Dřívější, užší lávka dosloužila v roce 1992 a byla nahrazena novou, 80 metrů dlouhou a 3,3 metru širokou pontonovou lávkou, vhodně obloženou dřevem. Botanickou zajímavostí je malá kapradinka sleziník severní (Asplenium septentrionale), který roste na skalním výchozu poblíž lávky.
Tuto zastávku věnujeme seznámení s velmi významným ekosystémem tekoucích a zejména stojatých vod.
Stanovištím, kde určující roli hraje voda, říkáme obecně mokřady. Spadají sem nejen bažiny, ale například i studánky, tůně, rybníky, jezera, potoky, řeky. Rybníky, tůně a další stojaté vody včetně břehových porostů představují celý komplex biotopů (stanovišť pro život rostlin a živočichů).
Vodní prostředí nádrží je v mnoha ohledech jiné než prostředí suchozemské. Liší se zejména fyzikálně a chemicky. Pro vodní společenstva je rozhodující hloubka vody, která se liší hlavně intenzitou osvětlení. Vodní nádrže sice většinou vybudoval a udržuje člověk, ale během staletí si i příroda vytvořila svůj řád.
Ve všech ročních obdobích tušíme pod hladinou bohatý život rybí obsádky i organismů drobnohledného řasového a živočišného původu, na nichž závisí rybí potrava. Ve vodním sloupci pod hladinou se vyskytuje řada sinic, řas a živočichů, které, pohybují-li se pasivně, označujeme jako plankton, pohybují-li se aktivně, nekton. Na dně žije společenstvo, jemuž říkáme bentos.
Vodní nádrže jsou samozřejmě rozčleněny také horizontálně. Je zde zejména rozdíl mezi částí nádrže s hlubokým sloupcem vody a částí příbřežní - litorálem. Pro litorál jsou charakteristické porosty vyšších vodních rostlin a velkou biologickou rozmanitostí.
Vlhkomilná společenstva jsou velmi pestrá. Při hladině i nad ní je stále přítomna bujná pobřežní vegetace, buď zelená a živá, nebo její odumřelé pozůstatky, tzv. stařina. Nejčastějšími dřevinami jsou olše a vrby. Svými kořenovými systémy zpevňují břehy a dno vodního toku, čímž je chrání před podemíláním a odnosem půdy. V porostu nacházíme typické bylinné patro, např. řeřišnice hořká, mokrýš střídavolistý či rozrazil potoční. Na mokrých místech hojně rostou mechy a játrovky.
Nádrž se stojatou vodou může vzniknout mnoha způsoby, naprostá většina našich větších nádrží však vznikla uměle. Nejčastějším typem stojatých vod jsou rybníky. Jejich vznik je podmíněn člověkem a jejich vývoj je závislý na lidské činnosti.
Rybníky jsou vodní díla sloužící primárně k produkci ryb a tomu je podřízena veškerá péče o ně. Člověk rybníky zakládá a také udržuje, odstraňuje sedimenty, bahno a vegetaci, kterou by rybník postupně zarostl. Kromě toho člověk silně ovlivňuje výskyt prakticky všech vodních organismů nasazováním ryb a hnojením rybníků, za účelem zvýšení jejich produkce. Výrazným zásahem je pravidelné vypouštění rybníků.
Tradiční způsob rybníkářství nedodával do rybníků skoro žádné živiny navíc. Jediným způsobem, jak zabránit ochuzování o živiny, bylo letnění rybníků. Přes léto se nechal rybník čas od času na suchu a bahno se začalo za přístupu kyslíku rozkládat, tím se z organických látek uvolnily dosud nepřístupné živiny. Dnes se rybníky hnojí a vápní z důvodu zvýšení jejich úživnosti, avšak tím se také snižuje jejich biodiversita (rozmanitost rostlinných a živočišných druhů).
Problém snižování biodiverzity se týká i ekosystému lesa, kterému je věnována zastávka pod vrchem Tuškov. Krátké stoupání nás jistě od cesty neodradí.
Jepice obecná (Ephemera vulgata) patří mezi hmyz, který svůj životní cyklus pevně spojil s vodním prostředím. Domovem larev se stávají tekoucí i stojaté vody s písčitým, ale i bahnitým dnem. Larvy žijí po dva roky na dně v obytných rourkách tvaru U a živí se drobnými vodními živočichy a řasami. Po více než 20 svlékáních se ve vodě vyvinou plně dorostlé nymfy, které se promění v okřídlené konečné stadium. Tento asi 1,4 až 2,4 cm dlouhý dospělec s hnědavými křídly s tmavými skvrnami a hnědým nebo načervenalým zadečkem opouští vodu. Dospělé stadium nepřijímá potravu a zajišťuje jen rozmnožování. Po kopulaci samička klade vajíčka za letu na vodní hladinu. A po několika hodinách dospělého života umírá hromadně spolu s dalšími tisíci jedinci, nejčastěji se tak děje v teplých měsících květnu až srpnu.