Wandelpaden met uitlegborden >> Geschiedenis en natuur van het Park van Konopiště

Zastavení 6 - Růžová zahrada

Stojíme před vchodem do Růžové zahrady, nejbarevnější a nejvoňavější části konopišťského parku.
Jako rozárium, tedy místo pro pěstování růží, byla Růžová zahrada včetně skleníku založena již v letech 1888 až 1898 vídeňským zahradníkem Karlem Mössmerem, na pozemcích bývalé barokní zahrady. Dokončena byla v roce 1913 vybudováním jezírka podle projektu anglického architekta Marchana. Při budování Růžové zahrady bylo na pravidelně parterově uspořádané ploše vysázeno 1500 kusů stromových a 7000 kusů keřových růží asi v 200 kultivarech (variantách, lišících se tvarem i barvou).
Poslední rekonstrukce zde proběhla v letech 1991 až 1994 podle projektu Ing. Evy Jonešové. Při ní bylo nově vysazeno 5226 růží a kultivary habru obecného (Carpinus betulus ´Fastigiata´), stříhané do kuželovitého tvaru.
Obvodová část zahrady je upravena přírodně krajinářsky a najdeme v ní kolem 120 druhů a kultivarů dřevin. Další ukázky okrasných a exotických rostlin je možno vidět ve skleníku o rozloze 1200 metrů čtverečních.
Při procházce Růžovou zahradou objevíme v zadní části i korkový altánek se sloupky pobitými kůrou dubu korkového. Odtud je nejen příjemná vyhlídka, ale poskytne Vám i určité soukromí v hojně navštěvované části parku. Z vyhlídky pod růžovým parterem je možno si prohlédnout jezírko s lekníny a alpiniem (skalkou), nebo loučku s četnými okrasnými trvalkami, keři a stromy.
V pravidelném parteru má své dominantní postavení barokně klasicistní sloup se sochou Kleopatry, kolem něj jsou rozmístěny čtyři jehlancové empírové obelisky s egyptskými hieroglyfy. V některé literatuře je uváděno, že jde o sochu Lucrecie. V pozadí nás upoutají dvě tzv. hermovky s hlavou Bakchantky a Satyra (způsob provedení sochy, kterým byl původně zobrazován jen starořecký bůh
Hermés), dále rokoková kašna se čtyřmi putti (pomocníky Amora). Pět soch v řadě nad jezírkem představuje antické bohy Triptolema, Apollona, Afrodité, Dia a Héru. Plastickou výzdobu zahrady doplňují dvě hlavice z chrámových sloupů a benátské novoklasicistní vázy. Vstupní novobarokní brána ze solnohradského slepence, u které právě stojíte, je ozdobena sochami, které jsou alegorií Práce
(Hefaistos) a Vědy (Atlas).
Při časně jarní návštěvě můžeme na louce severně od Růžové zahrady, po vaší levé ruce, již v březnu spatřit kvetoucí sněženky (Galanthus nivalis), prvosenky bezlodyžné (Primula vulgaris) a v dubnu se stráň zbarví modře od nesčetných ladoněk (Scilla sp.).
Další zastávku objevíme na břehu Zámeckého rybníku, v blízkosti pláže s kotvou.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis L.) přirozeně roste v listnatých a lužních lesích od nížin
až do hor. Uměle je pěstována pro svou jemnou krásu, která potěší i přes sněhovou pokrývku již v únoru a březnu. Tato trvalka dorůstá až 20 cm, je vyživována hnědě šupinatou cibulí, ze které vyrůstají dva zelené čárkovité listy a stvol s jedním květem. Mléčně bělostná barva květu se promítla i do názvu rostliny - gala (mléko), anthos (květ). Za nepříznivého počasí a v noci jsou květy zavřeny, aby sněženka ochránila pyl a nektar před rosou a deštěm. Po opadu plodů na konci června bělavá semena roznášejí mravenci, kteří za odměnu požírají ohnutý olejnatý přívěsek pro ně určený.

Ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia L.) je vytrvalá 10 až 20 cm vysoká bylina. Patří mezi brzy na jaře kvetoucí rostliny, které živiny pro kvetení čerpají z podzemní cibule. Z ní vyrůstají dva zelené čárkovité listy a stvol nesoucí květenství. Květenství tvoří 1 až 12 květů převážně modrých, výjimečně bílých i růžových. Ladoňka se vyskytuje původně v lužních a smíšených lesích, kde tvoří kobercovité pokryvy. V České republice ve volné přírodě roste jen vzácně, její rozšíření je hlavně v oblasti Středozemního moře.

Kaart

Mapa