Wandelpaden met uitlegborden >> Geschiedenis en natuur van het Park van Konopiště

Zastavení 4 - Barokní brána u zámku

Na tomto místě se dozvíme několik informací o krásné barokní bráně, kterou jsme před chvílí prošli, i o části parku, kterou uvidíme cestou k následující zastávce na rozcestí u sochy Neptuna.
V roce 1725 ukončil Jan Josef Vrtba budování východního vjezdu do zámku. K vjezdu vedla přímá cesta, u ní dal vysázet lipovou alej, příkop překlenul kamenným mostem a před vchod dal postavit novou barokní bránu podle plánu významného stavitele Františka Maxmiliána Kaňky.
Sochy Marta a Bellony (staroitalští bohové války), umístěné na bráně, pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
Pro parter vpravo od příjezdové cesty nám chybí pramen informující o jeho založení. Zakreslení jeho pravidelné úpravy na mapě z roku 1840 i jeho dodnes zachovalý vodorovně srovnaný povrch svědčí o tom, že byl založen jako barokní zahrada a zřejmě vznikl také za vlastnictví Vrtbů. Současné uspořádání cest a travnatých ploch je pravidelné, rozmístění stromů a keřů je volné.
Osm barokních soch (Apollo Musateges - vůdce múz, Terpsichore – křepčivá, múza tance, Aiod - múza lyrického zpěvu, Melete - pečlivost, Urania - nebešťanka, Euterpe - utěšovatelka, Mneme - paměť a Ialemos - truchlivý) bylo původně umístěno v barokně klasicistním zahradním útvaru, rondelu ze stříhaného smrčí nedaleko hájovny Šiberna. Na stávající místo byly převezeny teprve po druhé světové válce.
Ve skupině soch poblíž příkopu jsou ztvárněni starořečtí bohové Ares, Zeus, Hermes, Pallas Athena a Afrodita s Erotem. Pocházejí z italské Modeny, z dědictví Františka Ferdinanda d´Este, a jejich přeprava proběhla v letech 1906-1907. Určitou zvláštností jsou dva medvědi ušatí (Ursus thibetanus) v
zámeckém příkopu. Jmenují se Máša a Kazimír. Prvními medvědy zde na Konopišti byl párek mláďat odchycených v roce 1933 na Podkarpatské Rusi, tehdejší součásti Československé republiky.
Po stránce dendrologické je tato část parku zajímavá uplatněním dřevin převážně domácího původu. Jednou z výjimek jsou stromy jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) původem z Balkánu. Mezi významné keře patří vilín japonský (Hamamelis japonica), pod nímž již v únoru rozkvétá žlutý talovín zimní (Eranthis hyemalis), a dále popínavý jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculata), šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangeana) a kultivary tisu (Taxus sp.) a zimostrázu (Buxus sp.).

Talovín zimní (Eranthis hymamelis) je zvláštní vytrvalá hlíznatá bylina o velikosti 10 až 15 cm. Kvete již v únoru až březnu, květ je 3 cm velký, výrazně žluté barvy. Kalich napodobuje korunu a vlastní koruna je přeměněna v žlázky. Plody jsou měchýřky se žlutými semeny tvořící souplodí. Listy jsou dělené a jsou ve dvou formách, v přeslenu pod květem a přízemní, vyvíjející se po odkvětu. Bylina se zatahuje v květnu. Druh pochází z jižní Evropy.

Jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) je pnoucí robustní keř, tzv. liána, až 12 m vysoký, s okrouhlými, zašpičatělými vroubkovaně pilovitými, 5 až 10 cm velkými listy. Rostlina je dvoudomá, v červnu rozkvétá světle zelenými květy. Plody jsou temně žluté pukavé trojpouzdré tobolky. Kolem semen je červený míšek. Liána je původem z Číny.

Vilín japonský (Hamamelis japonica) je keř horských lesů dorůstající výšky dvou až tří metrů, ve své domovině až 10 m. Hlavním důvodem proč je v parcích vysazován je, že kvete v zimě, přesněji v období od ledna do března. Žluté oboupohlavné čtyřčetné květy vyrůstají v chomáčcích po 3 až 4. Za velkého mrazu se stužkovité okvětní lístky zavinují. Listy jsou lysé, vejčité, 5 až 10 cm dlouhé. Plodem je asi centimetr dlouhá čtyřhranná tobolka. Když plod pukne, dvě podlouhlá vejčitá černá semena jsou vymrštěna.

Kaart

Mapa