Blanice pramení na severním svahu vrchu Batkovy na pomezí středních a jižních Čech. Počíná jako nenápadný potůček sbírající vodu z Ratibořských hor, postupně sílí a mění se v řeku, jejíž pouť bude dlouhá 66 kilometrů. Za Mladou Vožicí nabírá dech a blíží se v četných meandrech k bájnému Blaníku, mezi jehož vrcholem a hladinou Blanice je výškový rozdíl 250m.
Od Velkého Blaníku spěje řeka romantickým údolím ke Vlašimi. Skalní stěny porostlé borovicemi a břízami postupně ustupují a řeka vtéká do města. Není už titěrným potokem, je z ní dospělá řeka, na které mohou trénovat vodáci. V zámeckém parku je řeka rozdělena náhonem, který je součástí parkové kompozice a současně vede vodu k malé vodní elektrárně. Pod Vlašimí se Blanice v širokém údolí těší na závěrečný úsek k Sázavě. Přírodovědci oceňují na Blanici přírodní charakter toku – řeku lemují vlhké louky a vrbové křoviny. V říčních náplavech žije záhadný živočich – mihule potoční, které většinu života tráví zahrabána v bahnitém dně. Po řece putuje také vydra říční, s lehkostí dokonalého plavce vyhledává svoji potravu – loví drobné ryby. Její stopy najdeme nejčastěji na obnažených bahnitých březích.