V současné době je nádraží administrativně přiděleno uzlové stanici Benešov u Prahy. Jedná se o stanici smíšenou podle povahy práce a mezilehlou po provozní stránce. Kromě dřevěného skladiště s kamennou rampou se na nádraží nachází ještě výpravní budova.
Železniční stanice v Českém Šternberku byla vybudována jako malé dvojkolejné nádraží s unifikovanou nádražní budovou, situovanou blíže ke kácovskému zhlaví stanice. Na této straně stanice byly též umístěné kůlny. Opačným směrem od nádražní budovy byly dřevěněné záchody a skladiště s kamennou boční rampou. Možnost nakládky na nádraží pozvedla místní hospodářství, což v okolí Šternberka byla hlavně polnohospodářská produkce, těžba dřeva a místní lom. To mělo zpětnou vazbu v množství přepravovaného zboží. Proto bylo časem rozhodnuto rozšířit kolejiště stanice o další kolej.
Železniční stanice v Českém Šternberku byla vybudována jako malé dvojkolejné nádraží s unifikovanou nádražní budovou, situovanou blíže ke kácovskému zhlaví stanice. Na této straně stanice byly též umístěné kůlny. Opačným směrem od nádražní budovy byly dřevěněné záchody a skladiště s kamennou boční rampou. Možnost nakládky na nádraží pozvedla místní hospodářství, což v okolí Šternberka byla hlavně polnohospodářská produkce, těžba dřeva a místní lom. To mělo zpětnou vazbu v množství přepravovaného zboží. Proto bylo časem rozhodnuto rozšířit kolejiště stanice o další kolej.
Železniční stanice Kácov leží přibližně uprostřed dnešní trati číslo 212, z Čerčan do Světlé nad Sázavou. Rozhodnutí postavit do Kácova železniční trať padlo koncem 19. století. V první fázi bylo rozhodnuto vybudovat železniční trať z Kolína přes Rataje do Čerčan. Trať začínala v Kolíně a končila v Čerčanech.
Stavba stanice v Poříčí byla součástí 16 kilometrů dlouhého úseku z Čerčan do Požár (dnešní Prosečnice). Úsek byl v červenci 1895 zadán ke stavbě podnikatelství Josefa a Václava Kovaříků, které ho dokončilo za 15 měsíců. K slavnostnímu předání do provozu došlo 18. ledna 1897, kdy tudy projel první vlak s cestujícími. Ten byl všude vítán s ovacemi, což jistě platilo i pro Poříčí.