Do dokončení dalšího úseku z Požár do Jílového, ke kterému došlo na jaře roku 1897, byla až do Požár provozována pouze nákladní doprava. Osobní vlaky jezdily jen v úseku z Čerčan do stanice Krhanice.
Samotná zastávka nebyla po dokončení vybavena žádným přístřeškem pro cestující. Zřejmě Požáry nebyly tak důležitým místem, kde by se vyplatilo přístřešek stavět. Roku 1916 bylo východně od železniční zastávky založeno spolkem pro péči a zdraví dělnictva „Humanita“ plicní sanatórium, jehož činnost byla zahájena 14. května 1922. Sanatórium se zaměřovalo především na léčbu různých forem tuberkulózy, přičemž postupem času dosáhlo díky řadě úspěchů mezinárodního věhlasu. Otevřením sanatória stoupl počet cestujících využívajících prosečnickou zastávku, takže bylo rozhodnuto vystavět zde přístřešek, v němž se můžou schovat před nepohodou. Jeho stavba byla dokončena v červenci 1931, přičemž se jedná o velice unikátní stavbu, která nemá na naší lokálce obdoby.
V současné době je zastávka administrativně přidělena uzlové stanici Benešov u Prahy. Není komerčně obsazena. Cestující jsou odbavováni ve vlaku. Zastávka je elektricky osvětlena, disponuje zvýšeným nástupištěm z betonových panelů dlouhým 148 metrů a zděnou čekárnou pro cestující, která je situována přibližně uprostřed zastávky. Samotná čekárna slouží jako prostor, určený výhradně pro cestující, kterým má ulehčit čekání na dopravní spojení. Zejména těm cestujícím, kteří jsou nějak indisponováni např. svým věkem (děti a staří lidé), nemocí či invaliditou apod. a delší stání by jim mohlo být na obtíž nebo by jim mohlo zdravotně uškodit. Čekárna by tak měla mít alespoň základní vybavení k sezení, tedy židle nebo lavice.