Příroda v okolí naučné stezky je dosud velmi pestrá. Z ptačí říše zde můžete pozorovat celou řadu kachen – např. kachnu divokou, poláka chocholačku, poláka velkého, kopřivku obecnou, potápku roháče nebo potápku malou. V rákosí a orobinci se můžete vzácně potkat s chřástalem vodním a slípkou zelenonohou. Když není plný stav vody, lze pozorovat na písčinách či v bahně pobíhající čejku chocholatou, kulíka říčního, konipasa bílého nebo pisíka obecného. Nějvětšími ptáky co do rozpětí křídel, kteří jsou zde k vidění, patří volavka bílá, volavka popelavá, tajuplný čáp černý a v době tahu vzácný zatoulanec orlovec říční. Z říše savců se zde pravidelně vyskytuje vydra říční či netopýr vodní.
Draví ptáci kolem vás
Mezi nejběžnější dravé ptáky patří všudypřítomné káně lesní, které často krouží nad Vaší hlavou a ozývá se charakteristickým pískáním. Vzácněji zde hnízdí pro veřejnost málo známy včelojed lesní, kterého si neodborníci snadno spletou právě s kánětem lesním nebo s jestřábem lesním. Typickou potravou tohoto tajuplného dravce jsou larvy z plástů, které vyhrabává ze zemních vosích hnízd. Mezi velmi skryté a plaché dravce patří krahujec obecný a jestřáb lesní. Oba druhy byly v minulosti často pronásledovány ze strany člověka pro svůj lovecký zápal, který kromě jejich přirozené stravy (straky, sojky, drozdi atd.) odnesli domácí holuby či jiná drůbež. Ze sokolovitých dravců zde můžete obdivovat poštolku obecnou, která se třepe nad posečenou louku a vzácně pak ostříže lesního. Ten je považován za jednoho z nejlepších a nejrychlejších lovců, který s oblibou loví rorýse či vlaštovky. Mezi další dravce zdejší zemědělské krajiny patří moták pochop, který hnízdí nejčastěji v rákosí u rybníků. V posledních letech se zde již několikrát zahnízdil vzácný moták lužní. Charakterický let obou druhů, když se při hledání potravy motají nad poli a loukami, vystihuje přesně jejich název. Při jarním a podzimním tahu může dobrý pozorovatel na zdejších rybnících pozorovat majestátní dravé ptáky, jako je orlovec říční a orel mořský.
Osobnosti salónu Sidonie Nádherné
„Byla to secesní žena, která uměla začlenit janovický park a českou krajinu do svého salónu“, řekla o Sidonii Nádherné Anna Masaryková.
Anna a Herberta Masarykovy
„Byla to secesní žena, která uměla začlenit janovický park a českou krajinu do svého salónu,“ vzpomínala později na návštěvy ve Vrcholových Janovicích historička umění Anna Masaryková, která přijížděla již jako studentka dějin umění. Obě vnučky prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, Anna a Herberta, byly pravidelnými hosty salónu Sidonie Nádherné. Proto měly v zámku vyhrazeny svoje pokoje – spaly vždycky vedle kůru zámecké kaple. Vzpomínky Anny Masarykové jsou velmi cenné a vypovídají mnohé o Sidonii i jejích návštěvnících: „…Celé odpoledne jsme byli tenkrát v parku. Seděli jsme u kamenného stolu nad rybníkem a také Karel Kraus byl s námi. Choval se zcela nenuceně, ale choval se jako host, jako na návštěvě. Měla jsem pronikavý pocit – tak pronikavý, že si ho pořád ještě naprosto jasně pamatuju – že ti dva lidé, Karel Kraus a Sidonie Nádherná, patří k sobě, že si navzájem nějak pomáhají, třeba nějakou tvůrčí spoluprací, třeba nějakým způsobem, nevěděla jsem a neuvažovala o tom dál, jen to bylo naprosto zřetelné. Kraus byl drobný pohyblivý pán a tu svou Pochodeň měl v očích, na to se zvlášť dobře pamatuju, jaké měl živé, zářící a zaujaté oči, jiskřilo mu v nich, jako jiskřívá v očích jen opravdu dobrým novinářům, je to vlastně dost vzácný úkaz, třeba Čapkovi v očích tak nejiskřilo, jako Krausovi.“ Sidonie Nádherná uměla vytvořit prostředí pro chytré rozhovory vedené v jejím salónu. A když už se hosté sešli, měli pak na sebe víc času než hosté pražských salónů.
Otcem Anny a Herberty Masarykových byl Herbert Masaryk, druhý z celkem pěti dětí manželů Masarykových. Herbert vystudoval malířství a byl považován za talentovaného malíře podobizen, krajin a zátiší. V roce 1910 se oženil s Bohumilou, vdovou po Antonínu Slavíčkovi, slavném malíři a svém příteli. Měli dvě dcery. Anna Masaryková (3. 4. 1912 – 18. 3. 1996) studovala na univerzitě dějiny umění, v roce 1936 získala doktorát a dlouhá léta pracovala v Národní galerii. Herberta Masaryková (6. 7. 1915 – 30. 9. 1996) se narodila až po otcově předčasné smrti. Vystudovala dějiny hudby, pracovala jako redaktorka Pantonu a Supraphonu. Vzala si kunsthistorika Emanuela Pocheho, autora knihy Prahou krok za krokem.