Mnichovka je typický potok v Posázaví. Má poměrně malou délku toku (13 km), malé povodí a velký spád (průměrný spád 16,5%, tj. 16,5 m na 1 km). Mnichovka pramení jihozápadně od Struhařova ve výšce 482 m n. m. a vlévá se do Sázavy u Zlenic v 268 m n. m.
Svou cestu do Sázavy si Mnichovka prorazila v pevných žulách středočeského žulového masivu. Údolí, kterým zde Mnichovka protéká, má levý břeh strmý a pravý břeh daleko pozvolnější, což svědčí o posunování koryta doleva.
Strmý levý břeh je také dodavatelem kamenů v řece. Jsou zde vidět suťová pole, která místy zasahují až do potoka.
Suťové pole bez rostlin, které je tvořeno jenom kamením, se nazývá kamenné moře. Kamenné moře je vidět kousek pod soutokem Mnichovky se Sázavou na pravém břehu.
Víte, co umožňuje řece nebo potoku vytvořit koryto v tak pevné skále? Písek, kamínky, kameny, balvany a čas, vždyť koryto Mnichovky se utvářelo přibližně 2 miliony let. Jak je možné, že řeka dokáže obrousit a rozlámat skálu? Za to může písek a kameny unášené tokem. Písek tvoří hlavně zrnka křemene. Když si jej nabereme do ruky, tak cítíme, jak jsou některá zrnka ostrá. Právě taková zrnka třením postupně skálu obrušují. Když dojde k povodni, tak síla toku zvedne i velké kameny a ty tlučou do dna, a tím pomáhají rozvolnit skálu. Vzniknou tak puklinky, do nichž se dostane voda a písek. A jak jsme si řekli dříve, tak potok vytvářel koryto velmi dlouho, takže i pro nás neviditelné obrušování dokáže vytvořit hluboké údolí.
Živočichové
Rychlému kamenitému toku říkají rybáři pstruhová voda. Toto označení říká, že nejhojnější rybou by zde měl být pstruh, který má rád rychlou čistou vodu. Pro ryby je v kamenitém až balvanitém korytě mnoho příhodných míst k životu. Tůňky vytvořené za velkými kameny, podemleté břehy s kořeny stromů a podemleté kameny vytvářejí úkryty, kde můžeme vidět pstruhy. Pstruh je dravá lososovitá ryba, která se živí hmyzem - především larvami vodního hmyzu (chrostíků, jepic a pakomárů), ale také hmyzem, který spadne na hladinu. Větší pstruzi se živí i menšími rybkami, obojživelníky i malými savci. V pstruhových vodách je v potravním řetězci pstruh na nejvyšším stupni. Když si potravní řetězec sestavíme, tak máme pstruha na vrcholku, pod ním drobné rybky, larvy hmyzu a korýše a pod nimi plankton (buchanky, perloočky, řasy). Občas se ale stane, že sem zavítá vydra a rázem se z pstruha stane kořist a vydra se vyšvihne v potravním řetězci nad něj.
Vedle pstruhů takovéto vody obývá také vranka obecná. Je to drobná ryba, která žije poměrně skrytým životem u dna a pod kameny. V Mnichovce byl v roce 1997 nalezen velmi vzácný vodní živočich, a to mihule potoční. Mihule má některé znaky ryb, ale něčím se od nich také liší. Proto se neřadí k rybám, ale do skupiny zvané kruhoústí. Z jiker nakladených na štěrkové dno se vylíhnou larvy – minohy, které se zahrabávají do bahna, kde žijí 3 - 5 let. Larvy mihule se živí řasami a drobnými živočichy, také parazitují na rybách. Vývoj pstruha i mihule je zpočátku stejný – z vajíčka (jikry) se vykulí plůdek, který postupně roste. Pstruh se plynule vyvíjí a pohlavně dospívá, mihule však pohlavní proměnou prochází až v závěru svého života. Na podzim před třením dochází k přeměně minohy v dospělou mihuli. Během této přeměny zakrňuje trávicí trakt, vyvinou se pohlavní orgány a dospělá mihule již nepřijímá potravu. Po vytření mihule uhyne, kdežto pstruh se od 3 let vytírá každoročně.
Rostlinstvo
Na březích najdeme ze stromů lípu malolistou, javory klen i mléč, jasan ztepilý, topol černý, topol osiku a olši lepkavou. Ve svazích nad zátopovou čárou vidíme smrk ztepilý, občas se vyskytne borovice, ale hlavně zde rostou habry a duby.
Ani údolí Mnichovky se nevyhnulo invazi cizích rostlin netýkavky žláznaté a křídlatky sachalinské. Jinak se zde setkáme s obvyklými rostlinami, jakými jsou kopřiva dvoudomá, kapradiny, traviny a další.
Víte, jak je to s označením břehů toků – pravý a levý?
Jaké stromy rostou na březích Mnichovky?
Víte, že na 1. máje pořádají Senohrabští již několik desetiletí každoroční úklid Mnichovky?
Proč je důležité potoky a řeky čistit?