Zámecký park ve Vlašimi se vyznačuje velkou členitostí terénu. Střídají se zde stinná stanoviště na studených severních expozicích s výslunnými jižními svahy a také teplé plošiny v horních částech parku se širokým a vlhkým údolím Blanice. Vegetace je zde velmi různorodá, od lučních společenstev přes háje až po husté lesy. To vše předurčuje bohatý výskyt řady běžných, ale i vzácných druhů hub. Celkem jich zde při průzkumech bylo nalezeno téměř 200.
Nejvíce druhů hub lze v zámeckém parku ve Vlašimi nalézt na samotných stromech, a to jak na živých, tak i na jejich tlejících částech. Druhem rostoucím na pařezech a padlých kmenech starých listnáčů je šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta). Na odumírajících a padlých dubech roste síťkovec dubový (Daedalea quercina). Naproti tomu živé duby napadá jedlá chorošovitá houba pstřeň dubový (Fistulina hepatica), jejíž mladé plodnice roní kapky červené tekutiny; dospělé plodnice připomínají vzhledem i konzistencí maso – odtud i lidový název „jelení jazyk“. Trámovka plotní (Gloephyllum sepiarium) roste na mrtvých jehličnanech, ale jak název napovídá, je častá i na plotech a dřevěných stavbách. Houba připomínající ušní boltec – ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae) roste na vlhkých a stinných místech na mrtvém dřevě listnáčů (především bezu černého) a je známá především použitím v čínské kuchyni. Chorošovce sírového (Laetiporus sulphureus), který je nebezpečným parazitem listnatých stromů, můžeme nalézt na mohutných dubech v přední části parku. Jeho velké a nápadné sírově žluté nebo i oranžové plodnice jsou v mládí jedlé. Na starých borovicích na stráních v okolí Samsona lze nalézt parazitického ohňovce borového (Phellinus pini). Na v zemi tlejícím dřevě listnáčů roste vzácná šupinovka Jahnova (Pholiota jahnii) nápadná slizkým kloboukem s černohnědými šupinami.
Mezi běžné druhy, které lze nalézt především v dubohabrových hájích, patří jedlý a velmi chutný hřib dubový (Boletus reticulatus), dále zde roste rovněž jedlý hřib kovář (Boletus erythropus), který na řezu nebo po poranění intenzivně modrá. Dále zde můžeme nalézt jedlého hřiba hnědého (Xerocomus badius). Především v zadní části parku roste výborná jedlá houba bedla vysoká (Macrolepiota procera). Snadno poznatelnou houbou je lakovka ametystová (Laccaria amethystea), nevelká jedlá houbička, která je celá krásně modrofialová. Rostou zde však i smrtelně jedovaté muchomůrky jako např. muchomůrka zelená (Amanita phalloides) nebo muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina). Nechybí ani všeobecně známá mírně jedovatá muchomůrka červená (Amanita muscaria). Z jedovatých hub zde lze ještě nalézt čechratku podvinutou (Paxillus involutus), která byla ještě před několika desítkami let považována za jedlou – některým lidem však může způsobit vážné otravy. Velmi vzácným zde rostoucím lesním druhem, v České republice jinak známým jen z jediné lokality na Moravě, jsou kuřátka kořínkatá (Ramaria myceliosa) se žlutookrovými nepravidelně rozvětvenými plodničkami, které po poranění červenají. V jehličnatých i listnatých lesích roste hadovka smrdutá (Phallus impudicus), která je nápadná nejen zajímavým vzhledem, ale především odporným zápachem, díky kterému ji můžeme snadno objevit. Na loukách v údolí Blanice můžete nalézt strmělku mlženku (Clitocybe nebularis), která je sice jedlá, ale většina lidí nesnáší její specifický pach po tepelné úpravě. Naproti tomu strmělka vosková (Clitocybe phyllophila), kterou zde můžeme také nalézt, je prudce jedovatá. Na jaře zde roste i jedovatá závojenka (neboli zvonovka) jarní (Entoloma vernum). Mezi vzácné houby řídkých hájů, která zde roste, je možné zmínit např. pavučince vítězného (Cortinarius triumphans) se zlatožlutě zbarveným kloboukem.