Vlašimský zámecký park patří svou rozlohou 75 ha k největším v Čechách. Byl založen v roce 1775 tehdejším majitelem vlašimského panství Karlem Josefem knížetem Auerspergem a jeho chotí Marií Josefou hraběnkou z Trautsonu v údolí řeky Blanice na místě bývalé zámecké obory a zahrady. Po zbourání hradeb obklopujících zámek v roce 1771 se stará obora stala díky své poloze a přírodně romantickému vzhledu přímo ideálním místem pro založení přírodně krajinářského parku, jednoho z prvních v Čechách, a to v duchu nově vznikajícího proudu romantismu. Různorodý terén poskytoval vhodná stanoviště pro dřeviny s rozmanitými ekologickými nároky a řadu půvabných zákoutí, která byla využita pro stavbu romantických a exotických staveb parkové architektury, z nichž se některé dochovaly dodnes.
O vlašimském zámeckém parku napsal již v roce 1788 J. Schaller ve své Topografii Království českého, že svou nádherou vyniká téměř nad všechny ostatní parky v Čechách. Že tomu tak vskutku bylo, dosvědčují dva dochované soubory kreseb, soubor malíře A. Pucherny a rytce W. Bergera z roku 1805 a nedatovaný soubor rytce Františka Hoffmanna, z nichž některé si můžete prohlédnout na této naučné stezce.
Z romantických staveb, které se nacházely v části parku bezprostředně přiléhající k zámku je možno připomenout Maurskou besídku, před níž se nacházel bazén s fontánou a socha Diany, která je dnes umístěna v expozici Muzea Podblanicka. Okolí zámku bylo doplněno bohatými květinovými záhony. Dále se zde nacházel Minerální pramen, který byl opatřen dřevěným altánem. V polovině 19. století pak byl přestavěn do kamenné podoby a nazván Benátská studánka. Další tři zahradní altány se nacházely v prostoru mezi zámkem a Starým hradem.