Geschichte in Aktion

Kostelec patřil do sítě královských hradů, které obklopovaly cesty ku Praze. Zbořeným se stal v roce 1463. Pověst praví, že hrad začal obléhat Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad, aby osvobodil svoji nevěstu, kterou tu násilím držel jeho přítel a majitel hradu, pán ze Šternberka. Tou dívkou měla být princezna byzantského krále. Viktorin ji osvobodil, hrad se z toho už nevzpamatoval. Tolik pověst. Jisté ale je, že sem v roce 1832 zavítal básník K. H. Mácha a romantickou zřícenu si nakreslil.

Jílové u Prahy patřilo ve 13. a 14. století mezi největší naleziště zlata u nás. V roce 1590 darovali Rožmberkové svůj poměrně rozsáhlý majetek v Jílovém a okolí Edwardu Kelleymu, dvornímu alchymistovi císaře Rudolfa II. Kelley tu viděl dobrou příležitost jak se v Jílovém konečně dostat ke zlatu, protože dobře věděl, že zlato ze švestek nevyrobí. Ale pouze jeden rok mohl Kelley provádět své alchymistické kousky na jílovském náměstí v domě Mince. Potom rychle o všechno záhadný alchymista přišel.

Kocourské pásmo patří v jílovském zlatohorním revíru k nejbohatším. Jsou zde středověké práce, které dosáhly až do hloubky 200 metrů pod povrch, což při tehdejším stavu dobývací techniky a možností odvodnění štol je úctyhodné. Odtud se začala v 17. století razit štola, která skončila až pod městem Jílovým a svoji délkou 2170 metrů se stala nejdelší v celém okrsku.

Ve znaku Stříbrné Skalice je na modrém podkladu horník rozebírající skálu mlátkem a želízkem. Říkávalo se tu, že kámen, který hodí po krávě pasák má tady větší cenu než ta kráva sama. A je na tom kus pravdy. Na počátku 15. století se zde začalo těžit stříbro, v 18. století těžba ustala. Drahý kov dopomohl Skalici k povýšení na město i získání privilegií. Její zašlou slávu připomíná barokní radnice z roku 1719 s několika okolními domy. Dnes je město střediskem letní rekreace v Posázaví.

Bitva u Jankova byla nejkrvavější bitvou třicetileté války na našem území a patří mezi největší bitvy této války vůbec. Dne 6. března 1645 se tu střetla císařská vojska vedená novopečeným maršálem Götzem se švédskou armádou generála Torstensona. Vedení císařské armády bylo neschopné, velitelé rozhádaní a ve snaze obelstít Švédy dostali sami sebe do pasti. Zahynulo přitom 4000 vojáků včetně neschopného Götze. Další 4000 mužů s maršálem Hatzfeldem skončilo v zajetí. Vzpomínka na nešťastnou bitvu pak ještě dvě století žila v úsloví „dopadneš jak Götz u Jankova“.

Kamberk založili ve 13. století němečtí horníci, které sem povolal král, a proto jméno vesnice zní správně německy – Karrenberg. To asi také vadilo po druhé světové válce a tak v létech 1949 – 1991 se ves jmenovala Zlaté Hory. Z tohoto názvu vyplývá zcela zřetelně, že tu tenkrát horníci těžili zlato. S určitými úspěchy se pokoušeli o těžbu i majitelé vlašimského panství Auersperkové, kteří odtud v roce 1767 odevzdali do pražské mincovny 0,41 hřivny zlata (asi 105 g). V tomto období zde sídlil horní úřad se zkušebnou rud pro stříbrné doly v nedalekých Ratibořských horách.

Rataje se v písemných záznamech objevují k roku 1336 jako opevněné městečko se dvěma hrady. Dolní hrad zvaný Pirkenštejn patřil v 15. století Hynkovi Ptáčkovi. Politická situace po bitvě u Lipan dovedla Hynka Ptáčka z Pirkštejna k osudovým krokům. V roce 1437 musel obléhat Sion, hrad svého synovce Jana Roháče z Dubé. Hrad dobyl a synovci tím pomohl na šibenici. Radostnější snad pro něho bylo provdání jediné dcery za Viktorina, syna krále Jiřího. Horní hrad byl přestavěn na zámek po roce 1670. Zachovaly se z té doby pěkné arkády v zámecké budově a v archivu Národního muzea tzv. Talamberský kodex, kniha obsahující poučení o právním řádu, sepsaná právě tady.

Hrad Český Šternberk byl po staletí sídlem staročeského rodu Šternberků. Vznikl na počátku 13. století a patří mezi nejlépe dochované hrady v Čechách. Jistě na tom má svůj podíl i poloha hradu, do kterého se vstupovalo úzkou cestou vytesanou v boku stráně. K obraně také přispívalo předsunuté opevnění s mohutnou věží. Přesto byl hrad jednou dobyt a to za krále Jiřího z Poděbrad v době, kdy Zdeněk ze Šternberka byl jeho zarytým odpůrcem.