Severním směrem za silnicí začíná rokle Čertova brázda – geologický útvar, úval, který se táhne v délce 15 km od Černých Bud v Sázavě až k Chotouni u Českého Brodu. Strmé stráně jsou horského charakteru, převýšení od řeky k blízkému vrchu Strážiště je na dvou kilometrech téměř 200 výškových metrů. Svahy jsou budovány horninami moldanubika – rulami s výchozy amfibolitů. Roklí protéká malý potůček s třemi pramennými zdrojnicemi, za vydatných srážek se mění v prudkou bystřinu přinášející organický materiál, písek, štěrk i větší kameny.
Porosty strání mají přirozený smíšený charakter a tvoří je buk, dub, habr, borovice, smrk, jasan, třešeň, javor, bříza, jedle, ve vlhkých místech olše. V podrostu roste líska, bez, jeřáb, jilm, hloh, růže, srstka, ostružiník, maliník, pnoucí břečťan a plamének a přirozené bylinné patro s druhy společenstev dubohabřin.
Poblíž velkého buku na křižovatce cest u výchozu z Čertovy brázdy na hřeben u Mělníka se rozkládá 17 slovanských mohyl z 9. století. Po blízké silnici vede téměř 250 km dlouhá Posázavská cyklotrasa Žďár nad Sázavou – Davle.
Legenda o vzniku Čertovy brázdy
Legenda praví, že Čertovu brázdu vyoral poustevník Prokop, který žil v 11. století v Prokopském údolí v Praze a poté v malé skromné jeskyni nad řekou Sázavou. Při modlitbách a práci ho stále rušil a pokoušel čert. Poustevník však nad ním vyhrál a aby čert již neškodil, přinutil ho pracovat – zapřáhl ho do pluhu a čert musel orat. Když byla brázda doorána přes Lipany až k Prokopově rodné Chotouni, Prokop přinutil čerta oškrábat bláto z rádla a tak nad obcí vznikl ostroh „Homole“.
Louka u řeky Sázavy, kde se Prokop s čertem při orbě otáčel a kde nyní stojíte, se nazývá Votočnice (Otočnice).
Říká se, že až potůček z Čertovy brázdy vyschne, bude konec světa. V letech 2006 a 2007 již téměř vyschnul… .
Jiří Voskovec Wachsmann
Na začátku Čertovy brázdy stojí kaplička z 18. století a nad ní chalupa, kterou koupil známý malíř Soběslav Pinkas roku 1891 na Národopisné výstavě v Praze. Roku 1905 se v ní narodil jeho vnuk Jiří Voskovec. S Janem Werichem právě zde napsali Vest Pocket Revue, první hru Osvobozeného divadla (rok 1927), pro které hudbu skládal Jaroslav Ježek.
Slavnou éru zakončila válečná emigrace J. Voskovce do USA roku 1939. V roce 1948 po nástupu komunizmu a nesvobody v Československu opět emigroval do USA. Zemřel roku 1981.
„Jsem Čech jako poleno.“ Do Sázavy by se byl rád podíval: „Sednout na helikoptéru a přistát na Otočnici v Sázavě. Na tý velký louce u řeky, na jejímž okraji jsem se narodil.“
„…po Sázavě budu brečet na smrtelný posteli – to je Údolí Světa a Hvězd“.