Řeka Sázava svádí odedávna svůj boj s kameny, které se jí staví do cesty. Svou silou vyhloubila v horninových blocích údolí plné ostrohů a srázů. Po řece přišli lidé a začali ve skalách dobývat stavební kámen. Lomy u Prosečnice dodávaly kámen na stavby v Praze – pochází odtud dlažba nádvoří Pražského hradu. Největšího rozmachu nabyla těžba na konci 19. století, kdy se lomy staly majetkem arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, kámen se tehdy z Prosečnice vozil až do Vídně. Hornina z požárských lomů se jmenuje granodiorit, ale je známá jako požárská žula. Skládá se z několika nerostů – světlého křemene, tmavé slídy – biotitu a černého amfibolu. Je proslavená svou odolností a dobře se leští, jsou z ní například vyrobeny i obklady a dlažby některých stanic pražského metra. Časem se těžba zmenšila a přesunula na jiná místa. Opuštěný lom zarostl stromy, zdi budov se začaly rozpadat. Skály však nezůstaly opuštěné nadlouho. Objevili je hledači romantiky – trempové, kteří zde u ohně a s kytarou pořádají své potlachy. Klid opuštěného lomu využívá majestátní výr velký, naše největší sova. Je to dokonalý noční lovec, který díky hebkému peří létá téměř neslyšně. Skály tak žijí dál a dávají zdejšímu kraji zvláštní nádech.
