(1846–1908)
Rodák z Ostředka. Absolvoval práva (1869) a několik let pracoval v advokátní kanceláři. V letech 1879–1899 redaktor "Květů". Hlavní představitel básnické generace ruchovců, navazující na vlastenecké ideály české literatury. V jeho díle najdeme historické eposy, lyriku rétorického výrazu, básnické idyly, národní sociální poezii, kriticko-realistickou prózu a satiricko-humoristické romány o pražském měšťanovi Matěji Broučkovi. Rodným krajem byla inspirována díla "Ve stínu lípy", "Písně otroka" a "Pestré cesty po Čechách".
UKÁZKA:
Pestré cesty po Čechách (úryvek)
Místopisných upomínek mám také z Postupic pramálo. Určitěji pamatuji se toliko na byt mých stravovatelů, proti jehož oknům pod malým kopcem ležela hospoda; nejasně připomínám si školu a ještě nejasněji faru. Byt mých stravovatelů skládal se tuším jen z jedné světnice s okny proti oné hospodě a z dílny vzadu ... V zadním kumbálku zdržovali jsme se tuším nejvíce. Hrával jsem si tu rád s různobarevnými tkalounky, s odstřižky látek a jinými odpadky krejčovského díla. Hlavního však významu nabývala pro mne tato místnost zvečera, kdy při mrkavém světle lampičky nebo lojové svíčky moji domácí s tovaryši nebo s nějakým hostem ze sousedství bavili se všelijakými klepy a historkami, zvláště pak rádi povídačkami o strašidlech a zjeveních. Strašidelné večerní besedy způsobily mi tehdy jednu neblahou noc. Byla toho dne taneční zábava v protějším hostinci. Z rozličných známek vytušil jsem, že se jí hodlají zúčastnit všichni moji domácí. Prohlásil jsem rozhodně, že samoten doma nezůstanu. Paní mistrová ulehla tedy na oko vedle mne ke spaní, ale když jsem se v noci probudil, neozval se nikdo na mé volání. Byl jsem v bytě sám. Rázem uchvátil mne ohromný, šílený strach. Ze všech koutů tmavé, hrobově tiché světnice vylézaly příšerné stíny a shrnuly se na mne. S křikem pádil jsem ke dveřím a shledav, že jsou zamčeny, bez rozmyslu vyrazil jse oknem nedbaje bolesti v rukou zraněných střepinami skla. V pouhé košili jak jsem vyskočil z postele, potřísněn krví na rukou a snad i na obličeji, objevil jsem se vyděšen a prudkým během udýchán uprostřed tančících v hostinci k malé asi radosti mých stravovatelů. Podoba lidí, s nimiž jsem se v Postupicích stýkal, nezachovala se v mé paměti. Vím jen, že pan farář k vánocům s velikou pílí a zálibou vlastnoručně zhotovil velkolepý Betlém z lepenkových, pěkně pomalovaných figur, domů a stromů. Pro nás děti by to arci div světa. Tím chýlí se mé skrovné skrovné upomínky z krajiny Benešovské z nejprvnější doby mého dětství až asi do šestého roku ke konci. Na sklonku roku 1852 nebo začátkem roku 1853 přijal můj otec výhodnější místo za správce na statku Liteňském u Berouna. Stěhujíce se tam, učinili jsme zastávku v hostinci Dnespeckém; božská polévka, kterou nás tam vyčastovali, polévka, jakou jsem potom již nikdy nejedl a do smrti jísti nebudu, představuje mou poslední, přávě dětinskou vzpomínku na Posázaví.
TYWONIAKOVÁ, Jana. Podblanická čítanka : Benešovský okres v beletii. Benešov: Muzeum okresu Benešov, 1990, 62 s.; INTERNET; MĚSTSKÁ KNIHOVNA BENEŠOV - LANius; IC Benešov