Oblíbený kněz z Nantua
Mezi stovkami vězňů byl i francouzsky farář Gabriel Gay, který trpělivě snášel týrání krutých věznitelů a nabízel útěchu a víru svým spoluvězňům. Stal se velkou oporou ostatním ve zlých časech a v hodině své smrti prokázal velké hrdinství a obětavost. Narodil se v roce 1911 jako nejmladší ze čtyř dětí. Od roku 1937 působil jako vikář v Nantua. Mezi svými farníky byl velmi oblíbený, a to nejen
pro svůj vztah k Bohu, ale především jako vlastenec. Odsuzoval jakékoli válčení a fašistickou okupaci. Když 14. prosince 1943 došlo v Nantua k hromadnému zatýkaní za odbojovou činnost, vydal se dobrovolně do rukou nepřátel, aby poskytl útěchu svým farníkům. Ihned po příjezdu do tábora musel odevzdat své osobní věci. Kápové mu před očima roztrhali breviář a zničili růženec. Jakékoli projevy
víry byly zakázány, to však faráři nezabránilo scházet se tajně se svými přáteli při společných modlitbách.
Korespondenční přátelství
Po roce pobytu ve sběrném táboře v Compiegne se dostal do Buchenwaldu a následně do Flossenburgu. 2. března roku 1944 byl spolu s dalšími 350 vězni transportován na Hradištko. Následovalo ho sedm jeho přátel z Nantua, z nichž se konce války dočkal pouze jeden. Na podzim roku 1944 se abbé Gabrielovi podařilo navázat korespondenční styk se štěchovickým farářem Aloisem Bětíkem a latinsky psané dopisy se tak staly autentickým dokladem o životě v táboře. Farář Bětík se v dopisech snažil vyjádřit podporu a víru v brzký konec války a po mladém knězi Welnerovi, který byl totálně nasazen v davelských tunelech, posílal kromě dopisů i hostie a předměty denní potřeby, o které abbé Gabriel a jeho přítel-spoluvězeň Emile Helmer žádali. Pro abbého Gabriela byly dopisy a balíčky ze štěchovické fary velkou útěchou a mezi oběma bohoslovci vzniklo silné přátelské pouto.
Hrdinství v okamžiku vlastní smrti
Poslední dopis dorazil do Štěchovic před Velikonocemi roku 1945. Začátkem dubna se odehrálo hromadné střílení vězňů, které otřáslo veškerými nadějemi na přežití. „Pokud můj ubohý život zastaví tyto masakry, nabízím ho dobrovolně,“ prohlásil abbé v těchto dnech. Při třetím pochodu smrti, kdy mezi vězni vypukla při ranním nástupu panika, neboť každý chtěl zaujmout místo v popředí kolony,
stoupl si mezi své krajany z Nantua na konec řady. Cestou na Třebsín byl postřelen do paže. Přestože mu jeho spoluvězni nabízeli oporu, dobrovolně se připojil ke skupince zraněných, které esesmani odvedli do blízkého lesa, odkud se vzápětí ozvalo několik výstřelů. Abbé Gabriel zemřel 11. dubna 1945 daleko od svého domova. Jeho obětavost a hrdinství se stalo příkladem pro všechny vězně,
kteří se dočkali osvobozeni.