Lesní prostředí
Lesní hospodáři mají výhodu, že mohou čerpat ze zkušeností svých předchůdců. Dnešní přístup k pěstování lesů je postaven na dobré znalosti prostředí. Lesník je zároveň znalcem přírody, potřebuje rozeznat typ půdy, znát místní klimatické podmínky a specifika jednotlivých stanovišť. Byliny rostoucí v podrostu jsou často první informací, která nám napoví jaké kvality je les. Podle těchto kritérií je vytvořena lesnická typologie, jeden z hlavních podkladů pro lesnické plánování – vytváření lesních hospodářských plánů na jedno desetiletí.
Lesní hospodaření
Hospodaření v lesích je oproti jednoleté sezóně v zemědělství záležitostí dlouhodobou, proto je třeba každý zásah uvážlivě plánovat. V lese více než kdekoli jinde platí přísloví „dvakrát měř a jednou řež“. Plány jsou založeny na evidenci – aby lesník věděl, kolik má ve svém lese dřeva, kolik ho přiroste a kolik ho může vytěžit. Zde také lesníci najdou, jak je která část lesa stará a jaké druhy stromů v ní rostou. Les je však živým organizmem, a proto nelze vše naplánovat dopodrobna. Především přírodní procesy vývoj lesa výrazně ovlivňují. V okolních porostech lze vidět plochy postižené živelní katastrofou. Bouře s vichřicí řádící na svátek Ivana 25. 6. 2008 dokonala zkázu lesních porostů na Kácovsku předznamenanou škodami po orkánu Kyril (18. 1. 2007) a vichřici Emma (1. 3. 2008). Celkově bylo poškozeno na revíru Kácov 105 174 m3 dřevní hmoty.
Obnova lesa
Po odstranění poničených stromů přišla náročná práce při obnově lesa. Za běžné situace je dnes v lesích přednostně používána přirozená obnova lesa. Při hospodaření se lesní porosty průběžně připravují tak, aby nové stromky vyrůstaly ze semen šířících se samovolně ze stromů v okolí. Výhoda přirozené obnovy spočívá v tom, že mladý porost má vysoké množství jedinců a tím skýtá možnost většího výběru při výchově. Rovněž se přirozeně vyvíjí kořenový systém a na stanovišti je zpravidla zachováno příznivé mikroklima. Při odrůstání jsou takto vzniklé porosty odolnější. Celkově pak porosty nejsou stejnověké a tím mají větší diverzitu a ekologickou stabilitu. Pouze tam, kde nelze používat obnovu přirozenou, je nutné přistoupit k umělé obnově. Při tomto způsobu jsou předpěstované sazenice z lesních školek vysazovány do jamek. Následně pak musí být ošetřovány mnohem více než při přirozené obnově. Situace obnovy lesa po kalamitě je vždy mnohem náročnější než za běžných podmínek, situaci ztěžuje především fakt, že obnova probíhá na rozsáhlých plochách.