Natura 2000
V části pod stezkou můžete pozorovat údolí Losinského potoka. Losinský potok je ukázkou toku s malým rozsahem regulačních zásahů. Protéká převážně luční nivou s doprovodnými břehovými porosty, ve kterých se uplatňují především vrby a olše. Právě stav tohoto ekosystému byl jedním z důvodů, pro nějž byl dolní úsek toku – od soutoku s Vlkovským potokem až po ústí do Sázavy – vybrán mezi takzvané Evropsky významné lokality, které se podílí na tvorbě soustavy NATURA 2000. Evropsky významné lokality jsou vybraná území, která v rámci celého území Evropské unie reprezentují vybrané typy stanovišť a chrání vybrané druhy živočichů a rostlin. Je třeba si uvědomit, že v těchto lokalitách je chráněna příroda z pohledu celého kontinentu. Může se tak stát, že druh, který je v našich krajinách vzácný, je jinde v Evropě běžný a jeho populace pro ochranu mohou být mimo naši republiku mnohem vhodnější. Naopak určitá stanoviště nebo druhy, které můžeme v ČR považovat za nepříliš ohrožené a poměrně rozšířené, se v jiných částech kontinentu vyskytují velice vzácně. Pak je důvod pro jejich ochranu i na našem území, byť se to může z národního pohledu jevit jako zbytečné. Lokalita Losinský potok je určena k ochraně mihule potoční a biotopu, ve kterém žije.
Mihule potoční
Mihule potoční je živočich, kterého mnozí lidé považují za rybu. Ve skutečnosti však o rybu nejde, patří do skupiny kruhoústí – mihulovci. Mihule má hadovité tělo a její larvy žijí v jemných náplavech, kde se živí rozsivkami, řasami a detritem (neživá organická hmota). Zdejší larvy mihulí se vyvíjejí 4–5 let. Dospělé mihule nepřijímají potravu a střevo jim postupně zakrní. Mihule za třením migrují proti proudu na vhodná místa. Vlastní tření probíhá v místech s písčitoštěrkovým dnem s hloubkou vody 5 až 15 cm. Celá doba tření může trvat několik dní až týdnů, poté dospělci umírají.
Mihule potoční je v současnosti v ČR řazena mezi kriticky ohrožené druhy. V ČR byl výskyt zjištěn na 446 lokalitách, z nichž bylo 23 vybráno jako lokality evropsky významné. Život mihule je vázán především na toky přirozené, proto je největším ohrožením regulace vodních toků. Pro larvy může být velmi nebezpečné vysychání koryta nebo jeho „vypouštění“ například při nesprávném provozu malé vodní elektrárny (odběrem vody z koryta pro přítok na elektrárnu, kdy není zachován v toku dostatek vody). Dalším ohrožením může být i znečištění vody vypouštěním přečištěných odpadních vod. To především s ohledem na to, že mihule upřednostňuje spíše menší toky.