Vážení návštěvníci,
dovolujeme si Vás pozvat k procházce po naučné stezce s názvem „Po stopách Sidonie Nádherné“. Naučná stezka se sedmi zastaveními propojuje Olbramovice a nedaleké Vrchotovy Janovice. Stezka v délce zhruba 8,3 km je vedena po starých tradičních cestách a umožňuje Vám zvolit si vycházkový okruh přes osadu Slavkov a Podolí. Informační panely Vás seznámí s rodinou poslední šlechtické majitelky zámku Vrchotovy Janovice, baronkou Sidonií Nádhernou z Borutína (1885-1950), jejími přáteli vysokého kulturního evropského formátu, s historií našeho kraje a přírodními zajímavostmi.
Olbramovice
Právě se nacházíte v Olbramovicích, malebném koutě jižní části Středočeského kraje. Olbramovice se již od nepaměti nacházejí na významné dopravní spojnici z jižních Čech přes Tábor, Miličín a Votice a dále na sever k Praze. Nejdříve tudy vedla stará zemská cesta, později císařská silnice a následně silnice státní. Již od roku 1867 je zdejší kraj ovlivňován železniční dopravou. První vlak po Dráze císaře Františka Josefa I. projel Olbramovicemi dne 3. září 1871. Již v roce 1893 se začala stavět trať lokální dráhy do Sedlčan a v roce 1921 byla postavena druhá kolej z Benešova do Votic. Po celou dobu, kdy vlaky zastavovaly v Olbramovicích, usilovali místní zastupitelé o to, aby zdejší železniční stanice, nazvaná Votice-Veselka, byla přejmenována na Olbramovice. Po mnoha jednáních se tak stalo až 22. května 1937.
Historie Olbramovic
Asi v polovině 12. stol. se zde usadil vladyka Olbram. Jeho potomci se nazývali Olbramovici a po nich i osada, která z jejich usedlostí vznikla, dostala jméno Olbramovici, později Olbramovice. K založení sídla lákala Olbrama úrodná krajina a výhodná dopravní poloha.
První písemný záznam o obci je z roku 1352, ale kostel Všech svatých byl založen již ve 12. století v románském slohu, jak o tom svědčí dochovaná románská věž s okénky dělenými sloupky. Vladykové z Olbramovic se řadí dle původu k pánům z Janovic, k Chřenovským ze Zruče, k Žďárským a Kolovratům, o čemž svědčí jejich stejný erb s orlicí, který je dnes i znakem obce. Patřily sem i šlechtické rody Dvořečtí a Čejkové, které se psaly z Olbramovic. Prokop Dvořecký z Olbramovic (nejvyšší berní úředník, direktor, podkomoří a královský rada) byl popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí a jeho hlava byla vyvěšena na ochozu Staroměstské mostecké věže až do roku 1631.
Osobnosti salónu Sidonie Nádherné
Každý, kdo přišel za Sidonií Nádhernou do Vrchotových Janovic, poznal krom zámku také park, který končil lesem. Za jedno ohradní zdí už byla jen pláň, pole a lesy ohraničené pouze obzorem. Jedna z návštěvnic Vrcholových Janovic, Anna Masaryková, o Sidonii řekla:
„Byla to secesní žena, která uměla začlenit janovický park a českou krajinu do svého salónu.“
Na informačních panelech všech zastavení Vám představíme některou z významných osobností salónu Sidonie Nádherné, pro které čas strávený na janovickém zámku nebyl pokládán za promarněný a které uměly naslouchat druhým, a to už je dnes skoro zapomenuté umění. Byl to například Rainer Maria Rilke, spisovatel Karel Kraus, malíř Max Švabinský, vnučky prezidenta Masaryka Herberta a Anna, kněžna Mechtilda Lichnowská, zakladatel průhonického parku Sylva-Taroucca, zahradní architekt světové pověsti Camillo Schneider, kníže Maxmilián Lobkowicz s chotí Gilian, biskup Antonín Podlaha, architekt Adolf Loos…
JUDr. Maxmilián Ervín Lobkowicz
(29. 12. 1888 Bílina u Teplic – 1. 4. 1967 Dover v Massachusetts, USA)
Ze starého českého rodu Lobkowiczů (rozděleného do řady větví) se do československých dějin 20. století zapsalo hned několik osobností. Maxmilián Lobkowicz z roudnické větve především jako vynikající diplomat a ministr exilové československé vlády v Londýně v období druhé světové války.
Maxmilián Ervín Maria Josef Antonín Peduánský Jindřich Tomáš von Lobkowicz, jak zní celé jméno, vystudoval právnickou fakultu a od roku 1919 působil ve službách nového československého státu. Svými mezinárodními konexemi významně přispěl k jeho respektování a upevnění mezinárodně-politické pozice v prvních letech. V roce 1938 jednoznačně vystoupil proti mnichovskému diktátu a poté odešel do exilu, kde znovu prokázal cenné služby formujícímu se exilovému odboji. Po osvobození se vrátil do vlasti, avšak roku 1947 navždy odešel do emigrace – nejprve zpět do Británie, poté do USA, kde znovu podporoval československý exil a kde také zemřel.
Maxmilián Lobkowicz s chotí Gilian byli opravdovými přáteli Sidonie Nádherné. Zejména v čase po smrti druhého bratra Sidonie, kdy se musela starat o celé rozsáhlé panství, jí zaměstnanci Maxe Lobkowicze pomáhali s praktickými záležitostmi chodu velkostatku, s účetnictvím, s hospodařením v lesích či s chovem ryb. Po skončení válečného běsnění to byl právě Max Lobkowicz, kdo Sidonii jako první navštívil a nabídl jí pomoc proti zásahům vojska a úřadů. Nicméně ani poválečné období nebylo pro Sidonii lehké a po únoru 1948 se její svět s konečnou platností roztříštil. Ve Vrcholových Janovicích a ostatně ani nikde v Čechách už neměla co dělat. A byli to opět manžele Lobkowiczovi, podle kterých připravovala trasu nelegálního odchodu z vlasti, kdo ji finančně podporoval v prvních chvílích emigrace a komu se mohla v dopisech svěřovat se svými pocity.
Turistické zajímavosti
Na území obce se nachází několik kulturních památek. V Olbramovicích kostel Všech svatých, soubor soch Panny Marie a sv. Jana z roku 1706 a renesanční sýpka hospodářského dvora. V osadě Křešice areál hospodářského dvora a areál tvrziště na samotě Strýčkov u Slavkova.
Nedaleko Olbramovic můžete navštívit Přírodní rezervaci Podhrázský rybník. Tato ornitologická lokalita je důležitou zastávkou tažného vodního a bahenního ptactva. Značná část obce se nachází v Přírodním parku Džbány-Žebrák, který byl vyhlášen v roce 1996.
Olbramovicko je svou polohou a dostatkem přírodních zajímavostí ideálním místem pro rekreaci a výlety v každé roční době. Územím obce prochází několik dobře značených pěších turistických tras a rovněž zde můžete začít s projížďkou po cykloturistických trasách Mikroregionu Džbány.