Zlato se v okolí Roudného získávalo již ve 13. století rýžováním, později i dolováním. K největšímu rozvoji těžby došlo na počátku 20. století, kdy se Roudný stal nejvýznamnějším zlatodolem ve střední Evropě. Anglická společnosti Sudgen & Fisher zde do roku 1930 vytěžila téměř 6 tun ryzího zlata. Těžba postoupila až do hloubky 450 metrů, zisky ale postupně klesaly, a za hospodářské krize byla těžba nakonec zastavena. Poslední práce zde byly prováděny v 50. letech 20. století. Dnes je část budov účelově využita, část zmizela beze stopy. Těžbu připomíná členitý terén s odvaly, zbytky šachtic a četnými propadlinami – pinkami. Podzemí, které je z větší části zavaleno, využívají k úkrytu netopýři. Ve štole Mořic, která je 300 metrů dlouhá, pravidelně zimuje netopýr velký. Stálá teplota v podzemí umožňuje netopýrům přečkat chladné období. Během spánku nesmí být rušeni, proto je štola zabezpečena proti vstupu. Jako významné zimoviště byla štola Mořic zařazena v roce 2004 do Národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Po těžbě zůstaly na Roudném velké haldy zpracovaného materiálu – jemného křemitého písku. V krajině pod Blaníkem se tak objevily písečné přesypy, které zde nemají obdoby. V devadesátých letech 20. století zde byl objeven svižník písčinný, u nás vzácný druh střevlíkovitého brouka, který je rozšířený převážně v jižních zemích. Slunná místa obývá ještěrka obecná, které vyhovuje i členitý terén. Na haldy písku v bývalých kalojemech byly později vysazeny borovice, pod kterými si staví svá hnízda mravenci rodu Formica. Pro svůj jedinečný charakter a výskyt vzácných druhů hmyzu byla část bývalého zlatodolu Roudný vyhlášena přírodní památkou.