Živelný návrat obyvatel
Ihned po odchodu německých vojáků se místní obyvatelé začali vracet do svých domovů, přestože úřady návrat zakazovaly, a to z bezpečnostních důvodů. Na území cvičiště se stále ukrývaly ozbrojené skupiny německých vojáků, na polích i v lesích byla nevybuchlá munice, objekty mohly být zaminované. 19. května 1945 vydal prezident republiky dekret, který zrušil platnost majetkově-právních jednání z doby okupace. Rychlý návrat obyvatel však nebyl příliš žádoucí. Domy původních majitelů dosud obývali čeští dělníci, kteří nebyli vystěhovaní, oblast cvičiště obsadila Rudá armáda, která zabavovala německý majetek jako válečnou kořist, a navíc se zde nacházelo 18 000 německých
zajatců. Ani české úřady nebyly jednoznačně rozhodnuté, zda podpoří návrat obyvatel, nebo využijí vystěhovanou oblast k jiným účelům. Touze lidí vrátit se domů a začít zde znovu hospodařit se však nedalo nijak zabránit.
Sčítání válečných škod
Hradištko patřilo mezi nejméně poničené obce. Díky tomu, že zde sídlila ženijní škola, budovali tu okupanti nové silnice, vodovod i kanalizaci, rozšiřovali elektrifikaci. Náves přetnula dlážděná silnice vedoucí ke koncentráku, které ustoupila zvonička. Hospodářské budovy zámku byly přestavěny
na kasárna. Rozsah škod se týkal hlavně zbouraných chlévů, stodol, kolen a zasypaných studní. Zcela zničeno bylo sedm domů, přes třicet objektů bylo poškozeno. Mnozí pamětníci dodnes vzpomínají na to, že bezprostředně po odchodu Němců našli své domy v pořádku. Sovětská armáda však území považovala za německé a podle toho se zde chovala. Obsadila vojenské objekty a v lesích si stavěla zemljanky, k čemuž používala okna a dveře ze soukromých objektů. Když se místní začali postupně vracet, byly jejich domy v horším stavu než bezprostředně po skončení války.
Hrozba dalšího vystěhování
V druhé polovině května území převzala Svobodova armáda, kterou brzy vystřídala československá posádka. Ta se ubytovala v budově zámku a přilehlých vojenských ubikacích a začala likvidovat nástrahy nevybuchlé munice v domech i na polích. S opravami stavení a zahazováním zákopů pomáhali němečtí zajatci a čeští kolaboranti. Život se pomalu začal vracet do předválečných kolejí.
V září 1945 provedl Zemský národní výbor v Praze prohlídku bývalého cvičiště a konstatoval, že část soukromých objektů už je znovu obydlena původními majiteli, ale že by oblast byla vhodná k využití pro rekreaci mládeže. Proti uskutečnění směrného plánu, který počítal s vystěhováním Brunšova a odstraněním mnoha domů kvůli zřízení rekreačního centra, protestovali občané naší obce ještě v květnu 1947. Místní obyvatelé se už znovu vystěhovat nenechali.