Sázava
Řeka Sázava pramení ve Žďárských vrších. Její pramen nalezneme v nadmořské výšce 757 metrů, asi 1 km severozápadně od Šindelného vrchu. Zde se však nazývá Stružný potok. Společně s dalšími menšími potoky napájí rybník Velké Dářko. Teprve pod tímto rybníkem získává Sázava své jméno.
Sázava je velmi oblíbená mezi vodáky, kteří hojně využívají její část toku kolem Stvořidel nebo peřejnatý úsek v dolní části mezi Krhanicemi a Pikovicemi. V blízkosti Kácova má Sázava mírný proud, voda je zde nadržena řadou jezů. Pro vodáky má tento úsek řeky výhodu, že je sjízdný prakticky celoročně. V Kácově u ocelového mostu na 87,2 km toku Sázavy je umístěna vodoměrná stanice – hlásný povodňový profil. Sázava zde má v průměru výšku hladiny 134 cm. Nejvyšší 3. stupeň povodně je vyhlašován při dosažení 384 cm výšky hladiny.
Voroplavba
Protože Sázava protéká zalesněnou krajinou, v minulosti se po ní plavily vory do Prahy. Stav vody však umožňoval voroplavbu obvykle pouze na jaře a na podzim. Vory se plavily ze Světlé nad Sázavou, později ze Zruče nad Sázavou. Byly využívány i kratší části přítoků – Želivky a Blanice.
Vory, svázané z dvanácti kmenů, mívaly délku sedm metrů. Za sebou se řadilo kolem dvaceti pěti vorů. Ze Zruče nad Sázavou trvala cesta do Prahy tři až čtyři dny. Posádky se střídaly – Horňáci plavili vory do Čerčan, Dolňáci pak do cíle v Praze.
Ke konci druhé světové války zde voroplavba skončila, dříví pak bylo dopravováno pouze železnicí.
Dávná minulost řeky
V třetihorách byla voda odváděna toky směrem k severu, do Polabí, pramenná část Sázavy pak pravděpodobně k jihovýchodu k Oslavě. Na počátku čtvrtohor došlo k výzdvihu rozvodí s Labem. Část horní Oslavy byla podchycena a nasměrována k Sázavě. Sázava se naopak stala přítokem Vltavy od západu. Důsledkem tohoto procesu je nevyrovnaná spádová křivka řeky a mohutné nánosy teras ve středním toku.
Říční terasy, patrné jako plošiny v údolí řeky, vznikly v důsledku střídání chladných období (glaciálů, ledových dob) s obdobími teplejšími (interglaciálů, meziledových dob). Chladná období byla suchá, voda byla vázána v ledu a sněhu a řeka tedy nanášela své sedimenty. Naopak v teplých obdobích, kdy bylo klima často teplejší než dnes, bylo i více srážek a řeka měla dost síly zahlubovat svoje koryto.