Slavkov
O historii nedalekého Slavkova se dozvíme z informačního panelu na návsi osady. Zde se krátce zmíníme o bývalých obyvatelích statku na severním okraji Slavkova. V dosud stojícím statku hospodařil od časů bitvy na Bílé Hoře rytířský rod Trmalové z Toušic. Podle nich se zde nejprve říkalo „U rytířů“ nebo „U Trmalů“. Později se ujaly další názvy, podle nových majitelů „U Zoulů“ a dále „U Maříků“.
Z rodu Zoulů se nejvíce proslavil lékař Jan E. Zoul (29. listopadu 1867 – 28. února 1916). Obecnou školu navštěvoval v Janovicích a Voticích. Po ukončení středoškolského studia v Táboře vystudoval medicínskou fakultu Univerzity Karlovy a posléze se stal prvním sekundářem v porodnici Zemské nemocnice v Praze. Od 1. června 1902 byl sekundářem Všeobecné veřejné nemocnice v Plzni a za 1. světové války dokonce primářem chirurgického oddělení Vojenské nemocnice v Plzni. V této nemocnici byl duší všech raněných vojáků a jeho přátele říkali tomuto lazaretu „Zoulem“. Na Zoulově hrobě v Plzni byl odhalen pomník s tímto nápisem: Rány jsi hojil soucitem vlídným, ubohým vracel jsi ztracené zdraví, až srdce své trpícím bratřím jsi rozdal. Nechť slzy naše – ten chudých jediný dar, pro Tebe v srdcích potomků svítí!
Slavkov – evropsky významná lokalita soustavy Natura 2000
Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou vytvářejí podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem soustavy Natura 2000 je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů a rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Ve Středočeském kraji je v současnosti (prosinec 2007) vymezeno pět ptačích oblastí a 126 evropsky významných lokalit. V jedné z těchto evropsky významných lokalit s názvem Slavkov se právě nacházíte.
Co tu roste?
Vodní plochy v okolí Slavkova a Podolí jsou z pohledu ochrany přírody poměrně dobře zachovalé, s výskytem řady dnes již ne zcela běžných druhů. Důvodem je vesměs drobný rozměr vodních nádrží a jejich často extenzivní obhospodařování. Významným faktem je, že řada těchto vodních ploch a plošek nebyla ani v minulosti využívána k chovu ryb, jednalo se často o napajedla pro dobytek, pro plavení koní apod. Celá zdejší rybniční soustava je vysoce hodnotná také z krajinářského hlediska.
Břehy rybníků a okolí potoků jsou obrostlé stromovitými dřevinami, především vrbou křehkou (Salix fragilis) a olší lepkavou (Alnus glutinosa). V podrostu dřevin se místy vyskytují typické bažinné rostliny jako je blatouch bahenní (Caltha palustris), řeřišnice hořká (Cardamine amara) a škarda bažinná (Crepis paludosa). Na vlhkých loukách kolem rybníků můžete najít orchidej prstnatec májový (Orchis majalis).
Osobnosti salónu Sidonie Nádherné
„Byla to secesní žena, která uměla začlenit janovický park a českou krajinu do svého salónu“, řekla o Sidonii Nádherné Anna Masaryková.
Biskup Antonín Podlaha (22. 1. 1865 – 14. 2. 1932)
Antonín Podlaha, další z návštěvníků Vrcholových Janovic, byl sice biskupem, ale současně byl také archeologem a historikem umění. Můžeme se domnívat, že se podílel na Dějinách Vrcholových Janovic, které Sidonie začala psát roku 1934, snad jí pomáhal hledat cestu k archivním pramenům, snad četl její rukopisy ještě dřív, než jim dala konečnou podobu.
Antonín Podlaha se narodil v Praze, vystudoval akademické gymnázium a Teologickou fakultu. Roku 1888 byl vysvěcen na kněze a poté vykonával různé funkce v církevní správě. V roce 1901 byl jmenován docentem dějin výtvarných umění na katedře při arcibiskupském semináři, v roce 1903 byl zvolen metropolitním kanovníkem kapituly sv. Víta na Hradčanech, od roku 1920 byl pražským světícím biskupem a v roce 1930 se stal děkanem Metropolitní kapituly pražské. Jako dopisující člen České akademie věd a od roku 1907 i Královské české společnosti nauk byl jmenován státním konzervátorem památkové péče pro okresy Benešov, Sedlčany, Královské Vinohrady a Žižkov. Antonín Podlaha byl i velmi plodným badatelem a sběratelem uměleckých předmětů. Jako autor se podílel na „Soupisu uměleckých a historických památek Čech“ ve 14 svazcích a vydal 7 svazků „Posvátných míst království českého“. V roce svatováclavského milénia (1929) se vzdal veškeré mimořádné činnosti. Přesto se i nadále podílel na věcech veřejných. Přetížen prací a bezpočtem funkcí a úřadu nečekaně roku 1932 zemřel. Je pohřben v arcibiskupské hrobce v nové části chrámu sv. Víta na Pražském hradě na důkaz vděčnosti a za všechny jeho nevyčíslitelné zásluhy o dostavbu chrámu a péči o druhé.