(1819–1864)
Rodák se Sedlce a představitel národního obrození je autorem historických a humoristicko-satirických povídek ("Templáři v Čechách", "Vanda", "Kocourkov"). Za svou politickou a novinářskou činnost byl pronásledován a nesměl pobývat ani pracovat v Praze. Žil pod dozorem okresního úřadu v Sedlci, byl bez zaměstnání, závislý jen na pomoci přátel. V této době vznikla jeho díla "Hrad", zobrazující život ve Voticích v době třicetileté války, a "Pan Šimon z Vrchotic", jehož děj je zasazen do Sedlce 17. století.
UKÁZKA:
Hrad (úryvek)
Bylo 4. března po poledni, když se na návrší nad Votici cestou od Sedlčan první houfové vojska švédského objevili, což nemalé leknutí mezi obyvatelstvem votickým způsobilo; viděloť před sebou drancování, ubíjení a všeliké násilí na sobě a svém majetku páchati. Žalostný křik a pláč rozléhal se po městečku, každý hleděl ukryti, co měl nejlepšího, matky unášely děti do kláštera, mníce je na místě tomto bezpečnějšími, nežli pod vlastní střechou, jako by soldateska věku onoho byla šetřila míst posvátných a zvláště Švédové, bojující právě proti zásadám a ústavům víry katolické; v leknutí na to nikdo nepomněl. Tryskem sjeli Švédové s návrší a při jasném hlaholu trub vjeli do Votic, vítáni jsouce pláčem a bědováním obyvatelstva. "Buďte tiši, lidičky! Upokojte se!" volal pan Pavel Osterský, v čele jezdců na náměstí přicválav a se zastaviv, "nic se vám nestane. Znejte mne! Já jsem Osterský Kaplíř ze Sulevic, někdejší spoluvladař váš!" Na toto slova několikrát opakovaná, nežli zmatkem a povykem vůkol panujícím na ulekané mysli účinkovati mohla, ztišil se poněkud nářek, a jako by sluchu svému nevěřili, nastavovali nejblíže stojící uši, až teprv, když jim po druhé a po třetí táž slova zazněla, upokojeněji, ač ostýchavě blíže přistoupili. Staří z nich se upamatovali na podobu a tvářnost někdejší páně Pavlovu, mladší byli slýchali od nich o někdejších vladařích votických, pánech Kaplířích, o jich lidumilnosti, dobročinnosti a náchylnosti k lidu poddanému, a když byli nyní starší dosvědčili, že to skutečně pan Pavel, bratr nešťastného Pana Kašpara Kaplíře, zahynulého na popravišti na náměstí Staroměstském, tu se proměnil nářek v hlasitý jásot, tak že i sám Pavel nadšení jejich zmírniti musel, hlásaje: "Lidičky, jásot váš byl by spravedlivý, kdybych vás mohl ujistit, že nižádné břímě války se na vás nesvalí, ale válka již má v zápětí to zlé, že kudy přetáhne, všude jako bouře po sobě stopy zanechává. Od násilí a svévole vojska jste sice chráněni, ale co se týče zásob potravních, ty musíte dobrovolně obětovati; vím, že jich máte na rozkaz paní hraběnky z Vrtby nahromaděných; měly sloužiti k výživě vojska císařského, poslouží nám, ani vojsko švédské bez potravy se neobejde."
Tato slova účinkovala jako polití ledovou vodou na městské obyvatele.
TYWONIAKOVÁ, Jana. Podblanická čítanka: Benešovský okres v beletrii. Benešov: Muzeum okresu Benešov,1990, 62 s.; INTERNET; MĚSTSKÁ KNIHOVNA BENEŠOV - LANius; IC Benešov