Ražba zdejší štoly vedené z údolí Turyňského potoka proběhla v létech 1949-1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru. Ve stejné době byla v západní části Halířů zpřístupněna stará štola ražená směrem na východ z údolí Chotouňského potoka. Zmáhání staré štoly neposkytlo žádné zajímavé výsledky. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, podfárala rozsáhlé povrchové zbytky, možná středověkých prací.
Na štole sv. Antonína Paduánského se pracovalo v letech 1753 a 1754. V dobových zprávách se píše, že „nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), a protože nebyla hned spatřena nadějná žilovina, dílo opustili.“ Štola byla pak nepřístupná více jak 250 let.
Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru - Kocourském žilném pásmu. Ve starší literatuře bývá označována štolou svatého Josefa.
Přístup je umožněn do historické dědičné Václavské štoly, hlavního důlního díla na úrovni I. patra dolu Pepř v Horním Studeném a vybraná důlní díla na úrovni I. patra dolu. Celková délka základního prohlídkového okruhu je cca 4 km. Na části prohlídkového okruhu je zřízena lokomotivní přeprava osob. Prohlídka podzemí umožní bezprostřední zážitek a poznání prostředí, které přestavovalo pro celé generace jílovských horníků jejich pracoviště, prostředek obživy a je důkazem jejich technické zručnosti.