Lípa je naším národním stromem. Už odpradávna se ve stínu její košaté koruny scházeli lidé k odpočinku i k důležitým rozhodnutím. Je to strom dlouhověký, který může žít několik století. Prastaré lípy byly pro naše předky posvátné, dnes jsou mnohé zákonem chráněny jako památné stromy. Lípy najdeme nejen v listnatých lesích, ale také v parcích, ulicích velkých měst a na významných místech, která jsou spojena s historií našeho národa.
Lípa srdčitá je strom se silným kmenem a hustou košatou korunou, vysoký přes 30 metrů. Najdeme ji na druhé straně louky. Kmen je zpočátku hladký a šedý, později je pokryt podélně zbrázděnou borkou. Listy jsou malé, srdčité, okraj čepele jemně pilovitý. Rozpoznáme ji podle rezavých chloupků na spodní straně listu v paždí žilek. Ze sladce vonících, žlutavě bílých květů po opylení vznikají plody – malé kulovité oříšky, které jsou hladké a měkké.
Světlé lipové dřevo je měkké a lehké. Snadno se opracovává, proto ho využívají ke své práci řezbáři a sochaři. Ze dřeva jsou vyřezány mnohé kostelní oltáře i loutky pro loutková divadla. Dnes se z něj vyrábějí také dárkové krabičky, modely, tužky a pastelky. Z lipového lýka se také kdysi pletly střevíce, rohože nebo nádoby na obilí. Čaj z lipových květů se podává při kašli a nachlazení. Také včelaři mají lípu rádi. Nasbíraný nektar včely v úlech přetvářejí v lahodný lipový med.
Kvetoucí lípa poskytuje pastvu pro včely a čmeláky, kteří vysávají z květů sladký nektar a odnášejí ho do svých hnízd. Původně žily včely v dutých stromech nebo v děrách, dnes ukládají med do plástů v úlech vyrobených člověkem. U paty stromu a na kořenech žije červená ploštice – ruměnice pospolná, která vysává sladké šťávy z lipových plodů. V korunách lip žijí různí naši pěvci, zahlédnout můžeme třeba rehka zahradního nebo pěnkavu obecnou.
Stromy se běžně dožívají věku i několika stovek let. Větší část hmoty těchto starců – dřeva – je však odumřelá. Na starých stromech najdeme růst nejrůznější houby, které jim ale příliš nevadí. Vážné škody však houby působí na dřevu, ze kterého je již něco vyrobeno. Pokud mají pro svůj růst vhodné podmínky (vlhko) poškozují ploty, trámy a podlahy.
Co jsme se dozvěděli nového?
lýko – ohebná a pevná vrstva pod kůrou
nektar – sladká šťáva v květech
opylení – přenesení pylu, tj. pylových zrnek ze samčí části květu (tyčinek) na samičí (pestíky)
dřevokazná houba – cizopasí na stromě, nebo poškozuje a ničí dřevěné výrobky